Harry šel dál. Miki seděl na židly za stolem a vypadal jako by na Harryho čekal několik stovek let.
,,Ááa...tady jsi" ,,Sedni si prosím"pověděl Miki. Harry poslechl. Sedl si a zadíval se Mikimu do očí. Tenhle pohled Mikiho vyvedl z míry, ale nevystrašil. ,,Tak myslím,že máš spoustu otázek"začal Miki. ,,To mám"zamumlal Harry. ,,Tak tedy, co by si chtěl vědět?otázal se Miki. ,,Jednu jedinou věc, jak to bylo s mojím tátou a tvoji matkou?" ,,To sám nevím,ale vím, že je to pravda. Tvůj otec byl opravdu nevěrný"řekl Miki. ,,Máš nějaké důkazy?"zabručel Harry. ,,Uklidni se"zastavil Harryho Miki. ,,Ano mám"odpověděl v klidu. ,,Mám jich dost". Harry se usmál. Jo to chci vidět..nemá ani jeden. ,,Ukažu ti je"odvětil Miki. Harry zkameněl. Miki popošel dál. Zastavil se až u poličky, kde měl spoustů knih. ,,Palamius acio"zamumlal toto zaklínadlo a do jeho práve ruky se vznesla knížka.Byla mála, hnědá a měla stejně jako Mikiho plášt, znak fénixe. Hermiona by tuhle knížku přečetla za minutu. Když si Harry zpomněl na Hermionu, sevřel se mu žaludek v pěst. Miki položil knížku na stůl a znovu se posadil. ,,Tohle je knížka, která zobrazuje náš rod, rod Fénixe"začal vyprávět Miki a ukazál na knížku, která ležela na stole. ,,Rod fénixe?" opakoval Harry a nemohl uvěřit co právě slyšel. ,,Ano" přitkal Miki. ,,Rod Fénixe je nejznámější rod kouzelníku na světě, existuje přes 1000let a já si myslel do téhle chvíle,že jsem poslední potomek"pokračoval. ,,Avšak"zastavil Harryho,když chtěl něco říct. ,,V téhle knížce je náš celý rodokmen,si tam i ty,tvůj otec i matka.Jedna výhoda této knížky je že není napsána lidskou rukou,to znamená,že magie,která ji píše je zcela pravdivá.To je jeden z důkazu.V této knize je celá historie.Rod fénixe obnášejí schopnosti,které nás dělají odlišné od ostatních.Rod je jako virus.Přenáší se potomkem nebo řádným snaťkem.Pokud se tato věc stane. Schopnosti se přenesou a osoba,která se na tomto podílela se stane součástí rodu.",,Je to všechno,co si chtěl slyšet?zetal se tentokrát Miki.
,,Jo, co to má společného se mnou?"
,,Úplně všechno"odpověděl Miki,,Jde po tobě Voldemort"řekl. ,,A to znamená,že ho musíš zabít..Tím ochráníš svoje přátele". ,,Což znamená,že mě budeš potřebovat jako učitele"zdělil. ,,Znám spoustu rodinných kouzel,které tě je pomužou zachránit". ,,To je sice hezké"řekl Harry. ,,Ale já se musím vrátit do Bradavic"rozpomněl se Harry a vstal. ,,TÍM svoje přátele neochrániš"řekl Miki. Tahle věta Harryho zastavila. ,,Cože"supěl vzteky. ,,Co ty o tom víš? ,,Pokud se vrátiš do Bradavic Voldemort na tebe zaútočí."řekl Miki. ,,Jak to můžeš vědět?" zeptal se vztekle Harry.
,,Protože Voldemort touží po tvoji hlavě stejně jako po moji,ví o rodu a až se dozví,že do něho patříš nebude dlouho čekat a bude tě chtít dostat.Nebude na nic čekat..Na nic chápeš?",,Harry poslouchej....."začal opatrně Miki. ,,Utekl si,Voldemort si bude myslet,že tě někdo dostal.A jestli nenastoupíš do Bradavic, zapomene na tebe.Pak až budeš připraven.Znovu se ojevíš a zabiješ ho.Je to tvůj osud.Nezapomeň na něho.Ale každopadně bude lepší ,když si tvoji přátele budou myslet,že si mrtvý,nebo alespoň že si utek.
,,Dobře"odpověděl Harry. Tahle slova mu vylétla z úst dřív,než se nad nimi stačil zamyslet. ,,Nenastoupím do Bradavic a ty mě budeš učit"zamumlal. ,,Je to prostě jednoduché". S těmito slovy odešel. Slyšel Mikiho zaraženého do židle jak říká. ,,Sejdeme se ráno v tělocvičně". Harry přišel do svého pokoje.Zamkl za sebou. Jakmile chtěl jít k postely,f énix přiletěl oknem a přistál opět na skříni. ,,Miki se tě ptá,jestli nechceš večeřet"zašeptal Alex. ,,Ne děkuji,Nemám hlad" odpověděl Harry. Fénix odletěl pryč.Harry zavřel okno. Koneckonců byla už noc. Harry se zašel osprchovat. Tentokrát na sebe nalil studenou vodu. Co jsem to udělal? Proč jsem změnil názor? Bradavice jsou můj domov. Jak jsem mohl říct ,,Dobře"? Úplně jsem se pomátl? Miki má ale pravdu, bude lepší když o mě nebudou vědět. Harry se oblékl do pyžama a vlezl si do postely. Zadíval se na fotky.Byli na nich Ron a Hermiona. Když pomyslel na to, že je teď delší dobu neuvidí. Srdce mu stěžklo. Představil si jak s Ronem hrajou šachy a Řachtavého petra. Když si představil jak s Hermionou píšou Domací úkoly...jeho myšlení šlo ještě dál...teď Hermionu s zázrakem štěstí obejmul..Líbá se s ní........Při této zpomínce Harry naskočil. Cože? Jsem to jen idiot nebo jsem se zbláznil? Je to jen kamarádka. Tuhle větu si řekl snad 100krát, než usnul.