,,Hermiono?"
,,Co tady děláš?"
,,Nemusela si tu se mnou být."
,,Harry?!"
Hermiona se vzbudila a stiskla Harrymu pevně ruku.Harry necítíl žádné sluneční světlo.Když se konečně rozhlédl kolem sebe,uviděl temnou místnost zcela zakrytou závěsemi u oken.
,,Co se ti stalo?"zeptala se Mína podruhé.
,,Nevěděli jsme co s tebou je."
,,Já nevím..................hledal jsem tě....když jsem vešel do společenský místnosti,byl jsem mimo,nevědel jsem co se stalo........ta maličkost,která se mezi náma stala mi najednou přelétala přes hlavu,ale pak jsem začal cítít neuvěřitelný bolesti.Zdály se mi věci,které jsem nezažil nebo které nedávaly smysl.Když jsem se poprvé probral,šel jsem nějakou chodbou a na konci ní jsem uslyšel něčí hlasy.Chtěl jsem najít zdroj,ale nikdy jsem to nestihl,vždycky jsem se vracel na začátek toho snu.Jak to konečně skončilo.Bolest přešla..........A já se teď probral."
,,Bolest tě přešla už před dvěma dnama.Předtím si trpěl strašnými bolestmi,měl si ho horečky a mluvil si ze spaní.S Ronem jsme ti museli vyměnovat trička.Dávali jsme ti prášky na uklidněnou,ale nezabíralo to.Mysleli jsme,že tě nekdo napadl.Měli jsme o tebe starost."vysvětlovala mu Hermiona.
,,Je mi to líto."zašeptal Harry.
,,Byl jsem pitomec.Nechápu,proč jsem tě sledoval,něco mi říkalo,že se něco stane,ale nevěděl jsem co......Chtěl jsem tě jenom ochránit,nic víc,ale zpackal jsem to.
,,Nech to být"přerušila ho Hermiona.
,,Teď si hlavně odpočin."
Harry si utřel oči od potu a začal přemýšlet o svém snu.Nechápal co znamená.Ať to zkoušel sebevíc,nedávalo mu to smysl.Harry si nevšiml,že opět usnul.Tentokrát se mu zdály sny po kterých toužil.