Můj svět - Moje tvorba na Blog.cz

Jako obvykle jsem se dožil rána. Překulil jsem se na posteli a zamlženýma očima mrkl na bílý budík ukazující čas 6:00. Nevím, proč jsem dneska stanul tak brzo. Jindy vstávám tuto hodinu,abych se podíval na nějakou tu probranou látku ve škole. Jindy si dám dlouhou ranní sprchu. Ale dneska nic. Učivo jsem uměl pozpátku nazpaměť a na sprchu jsem neměl náladu.

Únavou jsem vzdychl. Vylezl jsem pravou nohou z postele a trmácel se do kuchyně. Vytáhl jsem dvě misky, z kuchyňské linky,mléko a cereálie. Misky jsem položil na stůl. Přečetl si vzkaz od mámy: ,, Prozvoň,až vstanete." Nic nového pomyslel jsem si. Nasypal jsem cereálie,zalil mlékem a pustil jsem se ospale do snídaně. Můj brácha ležel vedle v pokoji. Bylo mu osm. Měli jsme společný pokoj.Nikdy jsem si nestěžoval,taky jsme žili v panelovém domě.Bráchu mám rád. Celkem spolu vycházíme.Je to vztah patnáctiletého kluka s osmiletým. Ano je mi patnáct.

Narozky mám 17.12. Narodil jsem se roku 1994. Jsem Střelec. Jsem rád ukecanej. To patří k mé osobnosti.

Když jsem dojedl,zamířil jsem do koupelny a šel si vyčistit zuby. (co se asi dělá ráno v koupelně) Hodil jsem na sebe černé kalhoty a modré tričko s mikinou.Bylo třičtvrtě na 7 a já byl najezený,umytý a oblečený. Můj brácha zrovna stanul z postele,rozespale se na mě podíval a já věděl,že je unavenější než já.

Nejradši bych se sbalil a šel se projít,ale musel jsem počkat na bráchu než odejde z bytu, abych za ním zamknul. Dneska jsem měl ale štěstí a brácha byl oblečený za pár minut. Rád se díval ráno na televizi,pokud měl čas,ale dneska měl nutkání jít z bytu co nejdřív,aby stihl družinu,do té chodil opravdu rád. Oba dva jsme vycházeli v 7: 20,což jsme měli 20 minut,než se otevře ta žlutohnědá budova,vzdálená 70 kroků od našeho baráku. Ani jeden z nás nepromluvil Dneska bylo pondělí,takže nám nebylo do řeči. Naše škola měla 2 budovy. 1.Stupeň a druhý.

Ten první stupeň byl vzdálenější než ten můj.Hezký předělaná budova byla o pár kroků dál,takže mi brácha řekl ahoj a odklopýtal pryč. Já se rozhlédl po rodném městě.

V dálce jsem zjistil,že se ke mně blíží kluk, se kterým sedím v lavici - Můj spolužák Adam. Adam byl stejného vzrůstu jako já. Narozdíl od mne nosil brýle a byl trošku při těle. Jinak to byl super kluk, se kterým se dalo pokecat o všem.

,,Ahoj," pozdravil mě vesele.

,,Čau," odpověděl jsem s mírným úsměvem.

,,Jaký byl víkend?"

,,Parádní,"odpověděl mi.

,,Pařil jsem Wii a byl jsem u babky.Měli jsme úkol?" zeptal se mě jedním okem.

,,Ne, neměli."

,,To je dobře," odpověděl ironicky.

,,Jasně."

,,Kde jsou ty dvě?" zeptal se nedočkavě.

,,Nevím. Dneska jsme přišli brzy. Autobus jim přijíždí ve 30 . Je 27.

,,Ha,ha," zasmál se Adam.

,,Beztak šli ještě do obchodu,"

,,Možná,"odpověděl jsem v klidu.

,,Nevšiml jsem si jich."

Když jsem dořekl větu,ze zatáčky se vynořil školní autobus a prudce zastavil u školy.

,,Tady je máme," řekl vítězoslavně Adam.

Z autobusu vystoupily dvě holky.První se ukázala Tanča. Byla fakt hezká holka,je o něco vyšší než já. Dlouhé hnědé vlasy,hezká postava,prostě holka snů všech kluků.

Druhá vyšla Terka.Já ji říkal Terýsek.Musím přiznat,že můj brácha byl zní paf.

Byla o něco menší než já. Dlouhé vlasy, blondýna. Tanča byla rychlejší a hbitě nás vesele pozdravila.

,,Ahoj," řekla a plácly jsme si rukou.

,,Ahoj,Táňi, " pozdravil jsem hezky.

V ten ráz mi Terka skočila kolem krku a pevně mě objala. Tohle se mi na ni ze všeho líbilo. Dokázala říct lidem, co k nim zrovna cítí.Opět nádherně voněla. Adam se od těhle formalit držel dál. Nevím,jestli si chtěl zachovat důstojnost,nebo se toho bál. Ale každopádně jsem se postavili k našemu stromu a povídali jsme si o tom, co se událo o víkendu.

V chodbě školy se rozsvítilo a žáci se začali hrnout do školy.

Začala hodina a učitelka češtiny vletěla do naši třídy jako blesk.

,,Dobrý den," pozdravila plná energie.

,,Dneska máme na programu,opakování přívlastku a písemku na příslovečné určení."

Při slově Písemka se ozvalo třídou tiché zavrčení. Za to Terka,která seděla hned za námi se jenom pousmála. Táňa nasadila zmučený pohled. Adam za to šeptem zahučel.

,,Poradíš?"

,,Jasně.Přece tě v tom nenechám,"zasmál jsem se.

Čeština mi docela šla a příslovečné určení by měla být brnkačka,pokud tam nedá nic komplikovaného.

Za to na matiku jsem byl tatar. To se ukázalo příští hodinu, když jsem z pěti cvičných příkladů vypočítal jenom jeden.

,,Nevím,co budu dělat při písemce,"zahučel jsem.

,,Alexi?" uslyšel jsem za sebou.

,,Ano,Terýsku?"

,,Nemáš žvýkáčku?" zeptala se mile.

,,Mám," odpověděl jsem šibalsky.

,,Dáš?" zkoušela znova.

,,Jo,co pro tebe neudělat."

,,Díky," oddechla si a usmála se.

Vytáhl jsem kapsli se žvýkačkami a podal ji hned dvě.

Mrkl jsem na ni, zastrčil jsem kapsli zpět do batohu a vydal jsem se,spíš utekl na záchod.

Na záchodě se mi začala zvedat adrenalin. Dva kluci si dobírali Adama,byli to týpci z vedlejší třídy.Jeden byl o něco vyšší než já ,ten druhý byl menší,ale i tak měl pořádnou páru.

Záchod byl poloprázdný,takže to nikomu dalšímu nedělalo vrásky.

,,Hej,nechte ho!" zařval jsem,když Adam dopadl na zem a zůstal tam ležet jako špalek.

,,Ty se do toho nepleť,"hukl na mě jeden z nich a naznačil,abych vypadl.

,,Dejte mu pokoj,"naštval jsem se podruhé,když se Adam krčil na zemi a ten druhý ho kopl do břicha.Z úst mu vytryskla krev.

To už jsem se neovládl.Rozběhl jsem se a zasadil jsem mu pěst. Černovlasý kluk ležel přitisknutý na zemi a zařval na toho kámoše. Blonďák mě jedním úderem srazil na umyvadla.Sykl jsem bolestí.Postavil jsem se a skočil po tom druhém. V tom okamžiku jsem mu vztekle zasadil tři pořádné rány do hlavy a do břicha. Týpek se složil na zem. A nezmoh se na další odpor. Ten druhý byl jiný oříšek. Na záchod vběhli naši kluci Kuba,David. Pěkný bouchači. Ho srazili ke stěně a drželi ho ,dokud Denis nezavolal dozor. Byl jsem pěkně pomlácený,roseklý ret,modřiny pod okem a naražený loket. Ale i tak byl Adam na tom hůř než já. Ležel na zemi a držel se křečovitě za břicho. Nedivil bych se kdyby mě zlomené žebro. Pěkně ho zřídili. Svoji hnědou mikinu jsem měl od krve. Po Adamovém fialovém tričku zase stékaly cákance krve.

Učitelka dějepisu vlétla na toalety.Zlostně zavrčela.Když uviděla mě a Adama,zhrozila se a pěnila vztekle.

,,Hoši, tohle je poslední kapka,"rozkřičela se.

Na naši školu tehdy přijela záchranka,policie a víc rodičů než bylo v celé histrorii školy,kromě teda třídních schůzek.Moji rodiče zůstavali v klidu,rozhodně byli předsvědčeni o tom,že jsem chtěl pomoci kamarádovi.Policie každého vyslýchala,několikrát jsem musel zopakovat svoji verzi.Když jsem přehodil jedno slovo,policajti byli nevrlí.

Bylo to zvláštní,ale s Adamem jsme zřízení seděli na lavici přímo v hodině,před celou třídou.

Adam si přidržoval na čele led a byl nedopovaný práškami,že se to nedalo spočítat.

Jeho rodiče udělali na svolané konzultaci dost velký kravál.Kluci,kteří ho napadi vyfásli trojky z chování.Z toho ,že to není jejich první případ si policajti hlavu nedělali. Třepal jsem se vztekle na lavici a celá třída po mě pokukovala.

,,Jseš v pořádku?Jak se cítíš?" zeptal se mě zdravotník.

,,Jsme v pohodě," odpověděl jsem pevně,ale nepředsvědčivě.

,,Nechceš něco na uklidnění?"

,,NE," tentokrát to pevně znělo.

,,Dobře,"uklidňoval mě zdravotník.

,,Sundej si tričko,"rozkázal doktor.

,,Musím tě zkontrolovat.Jestli ti nudělali něco vážnějšího než jde vidět na tvojem obličeji.

,,Jistě," odpověděl jsem rozpačitě.

Myšlenka sundat tričko před celou třídou,dkokonce před holkami se mi nazdála moc milá.

Sundal jsem mikinu a vyhrnul tričko.

,,Sundat celé,"

,,Dobře," vyblekotal jsem.

Velký dojem jsem nezbudil.Všichni se koukali na Kubu a Davida,kteří seděli s dviženou hlavou a rukami kolem pasu jako pávi.Koneckonců zachránili mi krk.Zdravotník mě prohlídl.

,,V pohodě,"řekl,,,myslím,že se ti nic vážnýho nestalo."

Byl jsem strašně rád,že si můžu opět nasadit tričko.

Očima jsem sjel k Terce dolů k zemi.Musel jsem se červenat.Terka se na mě dívala smutným pohledem,i tak jsem nemohl zvednout oči,abych ji utěšil.

Adam šel s rodičema domů,ale já odmítl se slovy,že mi je dobře. Zdravotník to přísně zakazoval.

,,Měl by jít taky domů,odpočinout si je jistě v šoku."

,,Nesmysl,"odporoval jsem.

,,Jsem v pohodě,"

Na rodiče to bohatě stačilo,nechali mě normálně ve škole,bez složitých keců,nebo připomínek.

Myslím,že pro dnešek toho měli oba dost. Byla po páte vyučovací hodině,když tohle všechno skončilo.Spolužáci mě zasypali otázkami a nedali mi ani mïnutu ticha.

Zachránila mě Terka.

,,Nechceš se projít?"

,,Jo-jo, jistě,"vykoktal jsem.

Postavil jsem z lavice a šel za ní.Nikdo nás nenásledoval.Ani Taňa,nikdo.Divil jsem se.Táňa byla asi s Verčou-nejhyperaktivnější holkou z naší třídy.Ztratili jsme se na druhém paviloně.Mezi ti nejmenší,kromě teda bráchy. Předpokládal jsem,že tady nikdo o mojim incidentu neví.

Sedli jsme si na prázdnou lavičku.

,,V pohodě?"zeptala se opatrně Terka.

,,Jo,teď už jo,"přikývl jsem.

,,Vím,že si to už říkal milionkrát,ale co se vlastně stalo?"

,,Tohle jsem čekal,"usmál jsem se.

Vypověděl jsem ji po milionkráte první co jsem řekl každémi statnímu orgánu.

,Takže,si vlastně hrdina?"zeptala se s úsměvem na tváři.

,,Myslíš?Já bych to tak neviděl.Udělal jsem to,co jsem musel.Nic víc."

Ozvalo se zvonění a s Terkou jsme vběhli zpátky do třídy.Poslední hodina rodinné výchovy proběhla v normálu.Kecy o tom jaké povolání si vybrat nějaké zajimavé nebyly,ale i tak jsem všechno psychicky zvládl. O svém budoucím povoláním mám jasno-voják.

Rozloučil jsem se s holkami a šel s klukama na oběd. Sotva jsem vešel do jídelny,zkazil jsem si chuť.Snědl jsem náš ,,skvělý" pondělní oběd a s šel domů.

S klukami a jsem se rozloučil před jídelnou. Jediný kdo se mnou pokračoval byl Kuba.Ten bydlel se mnou v baráku-paneláku.

,,Mimochodem díky,"začal jsem.

,,Zachránil si mi krk."

,,Neblázni,"mávl rukou Kuba.

,,Dal by si je sám,"

,,No to určitě," zasmál jsem se ironicky.

,,Blázne,na tož,že si byl sám si je zřídil skvěle,"pochvaloval si Kuba.

,,No, to si přehlíd můj vzhled."

,,Ne, dívám se na tebe otevřenýma očima.Vidím kluka metr sedumdesát. 55 kilo a bloňdáka se vším všudy.Nemáš žádný svaly,pár modřin,ale skvělý začátek,"usmál se.

,,Hm,"nechápal jsem,,,skvělý začátek čeho?"

,,Na to příjdeš sám,"zamával mi na rozloučenou,odemkl si byt a zabouchl dveře.

Zůstal jsem stát přimražený ke schodům.

,,Super,"zašeptal jsem.

,,Hádanka na dnešní den."

Přišel jsem domů a hodil batoh do kouta.

,,Dlouhý den,"zívl jsem si a šel psát úkoly.

Rodiče přišli ve tři hodiny a na nic děsného se neptali.Celý den kromě té ranní bitky byl nuda. Do postele jsem zaléhaval v osm hodin.Jako vždycky,sny jsem měl hezké.