Úterý,Den -2= Nic se nemůže opakovat stejně

30. prosince 2009 v 19:39 | Fénix | Ochránce

Tiše jsem zaklel,když zazvonil budík.Tentokrát bylo 7:00.Čile jsem vyběhl z postele a šel na snídani.Brácha vstával se mnou,takže rozhovor s ním, byl u snídaně přece jen bohatší.

,,Dneska půjdu s tebou,"oznámil mi prudce.

,,Hm..Pročpak?"zeptal jsem se nevědoměle.

,,Chci pozdravit Adama,nemůžu?"

,,Adama,jo?"

,,To výkladej někomu jinýmu."

,,Proč si prostě nepřiznáš,že se ti Terka líbí?"

,,A proč si to nepřiznáš ty?"vyjel po mně.

,,Já?Proč bych měl je to jen kamrádka."

,,Jen?"syčel po mně Danny.

,,Podívej se do zrcadla,když se na ni díváš!"

,,Jo já vím,sluší mi to! Co to vůbec tady kecáš?" neudržel jsem se.

,,Pravdu," vykřikl naštvaně a vystřelil z kuchyně.

Pustil si televizi a navštvaně zabručel.

,,Idiot,"třískl jsem do stolu a rozlil trochu mlíka.

I přes naši hádku jsme šli do školy spolu. Brácha pozdravil Terku a utekl pryč.

Adam tu ještě nebyl.Vsadil bych se,že ho rodiče nechali ještě doma.

Terka mě zase obejmula. A já ji ze srandy chytl kolem pasu a nadzvedl.

,,Neblbni,ještě se ti něco stane!"smála se.

,,No jasně a co asi."

,,Chceš taky obejmout,"zeptal jsem se vesele Táňi.

,,Když chceš,"zasmála se a já ji obejmul.

,,Nějaká dobrá nálada,"zeptala se Terka zvědavě.

,,To víš,dneska trenal.Takže se večer nebudu nudit."

,,Nechápu,že si vždycky tak šťastný,když se řekne slova: Běhání,střelba a strategie,"zeptala se po několikáté.

,,Hokejbal je super,"odpověděl jsem jako vždy.

Ve škole jsem dostal pár dobrých známek.Adam tu nepřišel,jak jsem čekal,takže v lavici byla děsná nuda. Za to s holkama byla děsná švanda. Když se k tomu přidali i kluci,bylo to k nevydržení. Několikrát jsem honil Terku po chodbě,za to že mě slila proudem vody,nebo mě podkopla a já se stačíval vždycky o ni zachytit. Táňu zase pronásledovali kluci z dalších tříd,takže se několikrát musela schovat na záchodě.To klukům nedělalo žádné potíže a klidně na něj vlezli.

Domů jsem šel šťastný a vysmatý a připravoval jsem se na tréning. Na školu jsem se vykašlal.Chuť si rozhodně kazit nebudu. Na trenal jsem chodil společně s Verčou,nějak jsem ji tam nalákal.Byla to fakt hyperaktivní holka,úplně blázen do sportu,hlavně do hokejbalu.Dneska ale se mnou nešla vzhledem k tomu,že musela jít k doktorovi.Na nějakou prohlídku se zádama.

Věci jsem měl nachystané a ještě předtím než přišli rodiče, jsem se vydal na trenal.

Je to asi 1 kilometr ke škole,kde stojí obrovské hřiště ohraničené mantinelama.

Hokejbal se hraje podobně jako hokej,kromě toho,že ,,neběháš" na ledě,ale po betoně.Taky nemáš brusle, ale své nohy.A nakonec je to méně náročnější na výzbroj,což jsou pěkně ušetřené finance.

Byli jsme všichni oblečení,nastoupení a v dobré náladě,když promluvil trenér.

,,Zdravím,zítra máte ve 15:00 tady zápas.Můžete si tu nechat věci.Dneska budeme jenom hrát.

Jako vždycky před zápasem."

Pískl a všichni se postavili na rozvičku.

Tréning se vydařil.Věci jsem si nechal v šatně.Rozloučil se s ostatníma a vydal se domů.

Nové songy mi hráli v uších a já si spokojeně s mp3 v kapse vykračoval domů.

Přemítal jsem,jak bych se mohl blísknout v příštím zápase,aniž bych si začal uvědomovat skutečnost,že něco není v pořádku.

V odraze jsem těsně předtím než jsem vyšel ze školy zahlédl dva chlápky,kteří šli za mnou.Pak když jsem se zapřemýšlel,šli asi 500 metrů se mnou. Myslím,že nemají v úmyslu jen tak odbočit.

Proběhlo mi hlavou. Pořádně jsem se otočil,abych si je prohlédl.Jen na chvíli.Jejich výrazy se ale při pocitu vyzranění nějak nezměnili.

Měli na sobě potrhané džíny s pomačkanými a promočenými košilemi. Šlo jim vidět půl těla. Stačila siluleta světla z pouliční lampy a jí viděl jejich nepravidelné břišní svaly,které se mi zdály až moc nebezpečné. Určitě jim bylo kolem 20. Na nějaké kulturisty jsem je netipoval,ale i tak se mi zdáli mladí na takové kalibry vazů.

Největší rozdíl byl v barvě očí,které jsem si prohlídl jako první.Fialová.To byla jejich barva.Tu kterou nikdo nemá.

Snažil jsem se uklidnit,ale nazabíralo to.

Domů jsem to měl pěknou štreku..Snažil jsem se vymyslët co mám udělat.

Vypl jsem mp3 a začal vnímat okolí....

,,Dostaň ho!" ozvalo se zavrčení.

Instinkt mě donutil se rozběhnout.

Jenže...

Jeden z nich mě neuvěřitelnou lehkosti srazil k zemi,tak tvrdě,že se moje mp3 v kapse rozletěla na kusy.Dopadl jsem na zem. Otočil jsem se,chlápek stál za mnou a vrčel.Během sekundy jsem si tam byl druhý........Hned vedle něho.. Mám halucinace

Zlekl jsem se ....Další mě chytil za ruku....Ne to byl ten první...Co to?

,,Večeře,"zašeptal mi do ucha.

Ve světle lampy jsem zahlédl jeho oči.Plné sytosti.

Pak jsem ucítil bolest,neuvěřitelnou, tak temnou.

Cítil jsem se jako v ohni. Ten rudovlasý kluk mě kousl.

Jeoh tesáky byly strašně velké,ostré a špičaté...Poslal do mě jehlu.Která měla v úmyslu odebrat krev.

Bolest začínala být nesnesitelná.....Zákopy.......střelba......bolest.........žal.........slunce.......tma....halucinace.....

Bral si moji sílu,moji hrdost.

Křičel jsem....Ale umíral.......

Druhý stál za mnou a tiše se smál. Temnota mě svazovala...tma se blížila....

Okamžik....

Obrovský tlak oddělil tesáky a moje rameno od sebe.