Probudil jsem se kolem půlnoci.Byl jsem čilí a vyspaný.Zpomínky mi po chvilce přestaly klást odpor.Utichly.Dneska jsem to vymyslel jinak.Vytáhl jsem z špinavého koše spodek ribana a nasadil si ho.Rodiče v obývacím pokoji spali.Dany se ani nepohnul.Otevřel jsem velmi pomalu okno a seskočil z třetího patra.Dopadl jsem lehce bez jediného zvuku na trávu.Rozběhl jsem se po prázných silnicích.Auta jsem zahlídl málokdy.Rychlost byla dostačující,takže kdyby mě někdo zahlídl,(o tom jsem pochyboval) nemělo by hrozit,že mě někdo pozná a bude se divit,co to vedle něho proběhlo.Ulice byli totiž prázdné.Běžel jsem přes Tesco po hlavní silnici.Dostal jsem so opět do toho malinkého zapadákova,kde hrozilo nejmenší střetnutí s civilizací.Bylo to nejlepší místo k běhu.Doběhl jsem ta za chvíli.
Rupl jsem část větve.Nevadilo mi to.Seskočil jsem ze stromu a zapojil svůj smysly,svůj čich,svoje oči.ucítil jsem stádo zvěře.Můj zrak se zaměřil na místo odkud vycházel.Vzdálené stromy a keře se zdály jako na dlani.Rychlost mého zraku byla fantastická.Poddal jsem se svým pocitům.Rozběhl jsem se za stádem přesněji řečeno za vůni.
Byla to skupinka jelenů a srn.Schoval jsem se za malý keř a hodnotil situaci.Skupinu hlídal nejsilnější článek.Obrovský jelen s největšími parohy ze stáda byl ostražitý.Jedl co nejméně,co chvíli napínal uši,jestli nezachytí nějaké nebezpečí.
Ty si můj cíl.S tebou si pohraju. vyznělo mi v hlavě a v jednom nekontrolovaném okamžiku jsem vylétl ze křovin.
Stádo se rozuteklo.Já se rozběhl za jelenem.Dopadal jsem na větve,přeskakoval jsem a tělem si hrál s rychlostí,jelen neměl šanci.Ničil jsem drasticky větve a čekal na chybu zvířete.
Skok,úskok,zádrhel...Byl oddělen.Srazil jsem obrovské zvíře k zemi.
Jen sklouzl pár set metru po listích a naštvaně se postavil na všechny čtyři.Prudce vyběhl směrem ke mně.Zvíře se zapřelo, parohami mě ,,žťouchl" do břicha. V letu jsem se neuvěřitelně stačil narovnat své tělo a dopadl na obě dvě nohy.Moje agresivita se ve vteřině neuvěřitelně zvýšila. Jelen,který byl v jednom okamžiku možná agresivnější než já.Ucítil během vteřiny roztoucí nebezpečí.Zavrčel jsem.Nevím,proč jsem ho napadl.Nevím,proč jsem ho chtěl dorazit,ale nemohl jsem to zastavit.Aspoň jsem se o to nesnažil.Nějaký pocit mi říkal,ať to dokončím.
Nestihl jsem to.Z křoví vyskočil naježený vlk a chytl tesákama jelena pod krkem.Drápama a svou váhou ho přinutil jít k zemi.Jelen povalený pod tihou naježeného vlka vložil energii na vymanutí se z jeho sevření.Nedařilo se mu to.S úžasem jsem přihlížel na lovecké instinkty vlka.Fascinovala mě jeho síla.Vlk kousl pevněni.Povedlo se.Po chvilce zvíře zadrousil.
Takhle se to dělá člověče slyšel jsem ve své hlavě.
Co to? pomyslel jsem si.
Díky za pomoc poděkoval mi a upřel své oči na mě.
,,Ty se mnou mluvíš?"zašeptal jsem.
Ne..Jenom si dokážeme na vzájem číst myšlenky..Jak myslíš,že vlci komunikují při lovu? zeptal se mě v hlavě.
Přišel ke mně blíž a posadil se přede mne.Díval se mi pořád do očí.
To mě poněkud znepokojovalo.
Hm..tvoje lovecké schopnosti jsou impozující,dlouho jsem takové neviděl.
Dlouho? zkusil jsem se zeptat v myšlenkách.Zabralo to.
Ano..Dlouho.Už jsem rok žádneho jako ty nepotkal.
Jako já? znejistil jsem.
Přesně.Vlkodlaka.Neříkej mi,že si na to ještě nepřišel.
Přišel jsem na to,že jsem zvláštní od ostatních,ale nevěděl jsem, kdo vlastně jsem.
Fajn,teď to víš zavyl vlk,otočil se a přešel ke kořisti.
Počkej zarazil jsem ho v myšlenkách.
Víš o mě něco víc? Myslím, o tom co se mi stalo,čím jsem se stal.
Ano odpověděl v klidu.
Pomož mi s tím jelenem a povím ti,čím jses stal řekl a ukázal čumákem na něj.
Dobře utrosil jsem.
Sehnul jsem se a vzal obrovské zvíře na ramena.
Za mnou zdvihl hlavu vlk a olízl si čenich.
Šli jsme pomalu,vlk byl otočený ke mně zády,ale stejně jsem cítil jeho myšlenky.
Vysvětlíš mi něco?
Co to bude?
Proč jsem tě nezaznamenal dřív?
Jednoduše.Předpokládal jsem,že si ještě poloviční vlk.Nemáš v tom ještě praxi,aby si našel na dálku jiné myšlenky,navíc jsem si to částečně nepřál,to se taky počítá.Nechtěl jsem tě rušit při lovu.Co si chtěl vlastně tomu zvířeti udělat?
Nic zablekotal jsem.
Nech toho.Vím co si cítil..
Hm? A co to přesně bylo? zajimalo mě.
Tvůj instinkt
Instinkt?
Ano.Instinkt
Dávej si pozor,čím víc se stáváš zvířetem,tím přebíráš zodpovědnost
Zodpovědnost nad čím? nechápal jsem.
Čím víc se mění tvoje podoba,tím se stáváš agresivnějším.Myslel jsem,že už si to pochopil.
Ne? Podíval se na můj nechápavý pohled.
Tak poslouchej.Vlkodlakem se stáváš asi 5 dní.U někoho míň,u někoho víc.Záleží na tom daném člověku.Před tím,než se proměníš,se začnou projevovat tvoje schopnosti.Síla,rychlost,zvýšené smysly,všechno a mnohem víc se mění.No samodřejmě.někteří lidé nedokážou zvládnout chuť po krvi,nebo svoje chování.Jde o to,že lidé ti začnou připadat jako kořist.Jejich vůně a činy tě začnou pohlcovat.No a někdy se stává,že někdo dokáže zabít i svého nejlepšího přitele.Nejhorší je to po pátem dni.Kdy se už dokážeš proměnit.To už svoje chování těžko zvládáš.
Moment,proměnit?Proměnit na co? přerušil jsem ho.
Na vlkodlaka.Copak jsem ti to už neříkal? Ty si vlkodlak.Lovec,už nezměníš svůj osud.Jsi pes,neobli štěně.Je spousta označení pro vaši rasu
Vaši? Ti do ní nepatříš? připadalo mi divné.
Ne odpověděl suše a přeskočil kmen stromu.
My jsme vaši přeci,vy jste kříženci.Je sice pravda,že jste vznikli z nás,ale jenom vaše DNA dostalo takové schopnosti,spíš dokázalo takhle zmutovat.
Aha, a jak vypadá naše přesná podoba?
No nejde to určit přesně,každý má jinou,podívej se do zrcadla,až se proměníš zažertoval
Ty už si vlkodlaka viděl?
Ano odpověděl vlk pyšně.
Bojoval jsem s ním,já a moje smečka
Á?
Zbyl jsem jen já a můj bratr.Zbytek pobil
Zasekl jsem se.
To je mi líto
Mě ne překvapil mě.
Od té doby o vás vím všechno.Je skvělé s vámi komunikovat a nahlížet do vašeho světa.
Myslíš? zeptal jsem se ironicky.
Ano
Jak je to ještě daleko? pověděl jsem po deseti minutách nudné chůze.
Pár set metrů.Za chvíli tam budeme ujišťoval mě.
Pro koho to vlastně máš?
Mám čtyři kluky.Musí něco jíst ne?
JO... chci říct ano
Jak dlouho jsi v přeměně? zajímal se.
Den
A co krev? Jak na ní reaguješ?
Nevím.Jak bych měl?
Hm,.co? Jseš opravdu štěně.
Proč?
Stačí aby se člověk v tvé blízkosti řízl.Kapička krve od někoho jiného,než si ty, dokáže udělat pěkný zmatek ve tvojich smyslech.Tvůj instnikt,tvoje touha se nečekaně dokáže zdvojnásobit.
Proč jsme tak hákliví na krev?
Dobrá otázka,ale těžko říct.Jíte svou potravu,ale i tak někteří vyhledávají kořist v lidské podobě.
Jsme tady zavedl mě k blátité jámě.Uviděl jsem čtyři psí hlavy,jak se krčily pod spadlým listím.
Položil jsem jejich večeři na zem.A kluci se hlasitým mlaskáním do ní pustili.
Takže jsem schopný někoho zabít? zeptal jsem se.
Ano,ale i ne,pokud se budeš ovládat,ostatním se nemusí nic stát.
Aha..zasekl jsem se,když jsem mi v hlavě zobrazil obrázek jak někoho trhám na kusy,zvedl se mi žaludek,raději jsem polkl.
Pojď zavelel vlk.
Následoval jsem ho přes přerostlou mýtinu k menšímu rybníku.
Musíš pochopit,že by se o tvém původu neměl nikdo dozvědět,o tom kdo jsi a co jsi by mělo zůstat utajeno začal.
Jasně,to chápu.Nechci skončit jako pokusný králik ujistil jsem ho.
Pochopils pochválil mě.
Cítil si něco,když moji kluci jedli večeři?
Moment...Neříkal jsi,že bych měl cítit krev?
Výborně zazářil. To je jeden z pokusů jak se tomu ubránit.Nesmíš se soustředit a ujišťovat se,že žádnou krev nevidíš, ani necítíš.Prostě ignorovat.
To je ale komplikovanější ne? zeptal jsem se zklesle.
To ano.Když víš,že je před tebou člověk, na kterém ti záleží.Je těžké to ignorvat.
Jde se ještě nějak bránit?
Ano,ještě je jeden způsob.Vůli.
Vůli? A nemůžeš to více specifikovat?
Můžu.Dám ti příklad.Máš nějakého závisláka na drogách.
No,co s ním?
Nepřerušuj mě! okřikl mě.
P-Pardon zakoktal jsem.
Ten pravidelně potřebuje své dávky.Když je nedostane,začne se projevovat absťák.
Radši jsem mlčel.I když jsem tohle věděl.
Vlk si sedl na zadek a zažil se do vypravování.Posadil jsem se také a ruce jsem položil na kolena.
Nejjednoduší je sehnat rovnou dávku a zažehnat svou potřebu po drogách.
Nejtěžší je začít se bránit potřebě,vzít si další.To je to,co musíš udělat ty,bránit se vzteku někomu ublížit.Musíš začít myslet na chvíli,neboli okamžik,který tě dělá milým a přátelským.Ten nejsilnější okamžik,který ti vléva do žil radost a štěstí.
Rozumím přikývl jsem.
Jseš zvláštní člověk měřil si mě vlk.
Hm..co tě k tomu vede? zeptal jsem se.
Tvoje chování,reflexy a slova.Co jiného by mě k tomu mělo vést?
Já nevím.podoba?
Podoba je jenom schránka naší duše.Duše je nejdůležitější než schránka.Má větší cenu, i když duše bez schránky a schránka bez duše nemůže být.
Tomu nerozumím.
Já taky ne odpověděl vlk suše.
Ale znáš to,že nesmíš hodnotit člověka podle podoby,ale podle toho co je v něm?
Jo to znám.
No vidíš,takže nemusím nic vysvětlovat
Aha zapracoval jsem na svém tónu.
Myslím,že bys měl jít řekl po chvíli.
Já?Proč?
Protože tvůj život není tady ale tam ukázal přes kopec směrem k skupince domků.
Moment..Tam přece bydlí...
Jak to víš?
Trošku jsem ti nahlédl do vzpomínek nic víc uchechtl se vlk.
Nahlédl? Myslel jsem,že dokážeš číst jenom to,co si myslím,ne číst mi myšlenky?
Aha.Nezmínil jsem se. vyplázl vlk jazyk.
Dokážeme číst myšlenky některým lidem?
Ano.Je to sice impozující.Ale někdy se to stává,že dokážeš určitými typům nahlédnout.Ale nedokážu ti přesně vysvětlit proč.Řada vlků se na tohle spojení snažilo přijít.Výzkumy a pokusy ale nevyšli.Pak se na to vykašlali.
To se mi začíná zamlouvat.Jak to,že to nedokážu já?
No..časem se to naučíš.Určitě ujistil mě.
Taky se naučíš držet své myšlenky v bezpečí.Teď by si měl opravdu jít
Dobře.Půjdu řekl jsem.
Kdykoliv se můžeš stavit rozloučil se vlk.
Jmenuji se Justin.Hledej mě mezi vlky.
Díky.Zatím vyběhl jsem po louce a naskočil na stromy.
Tery | 10. ledna 2010 v 20:24 | Reagovat
ať je tu co nejdřív