Můj svět - Moje tvorba na Blog.cz

Podíval jsem se rychle na hodinky.

Nezpotit se nějak nezabralo.Ale i tak jsem došel (doběhl) na zástavku.

Sedl jsem si na lavičku a zkontroloval mobil.Dělám to automaticky,když se nudím.

,,Ahoj,"probudila mě Terka.

,,Čau,"

,,V pohodě?"zeptal jsem se,když jsem uviděl její ustaraný výraz.

,,Jo,v poho,"

,,Jak ji to chceš rozmluvit?"zeptala se zklesle.

,,Normálně,pojď ukaž,kde přesně bydlí,já znám jenom baráček do tebe,"

,,Nebude doma,"řekla Terka.

,,Proč myslíš?"vysoukal jsem ze sebe.

,,Zdrlha beztak,"

,,Myslíš?"

,,Vím,"

,,Ví v kolik přicházím ze školy,pokud se se mnou opravdu nechtěla sejít,naplánovala si to tak aby odešla dřív.Navíc nebere mobil,neodpovídá na ICQ. Nic."

,,Ale přijít s takovým tvrzením,a pak zjistit,že to není pravda.Tak to je na nic nemyslíš?"

,,Jo,"odpověděla.

,,Zajdeme tam,rozhodl jsem.Těch pár kroků tě neubyde."

,,Dobře,"vzdala to,,,Musíme přejít silnici.

,,Dobrý den,Tanča je doma?"zeptal jsem se zdvořile a zadržel dech.

,,Ne.Bohužel.Je u Terky,"odpověděla a měřila si mě nepřímým pohledem.

,,Šla pokecat a pro úkoly."

,,Jé.Tery,co ty tady?"vysoukala ze sebe.

,,Dobrý den,"řekla Terka nepřekvapeně.

,,Nevíte kam šla?"zeptal jsem se znova.

,,Ne!Říkám ti,že je u holky,která stojí za tebou,"rozčilovala se.

,,Není,"řekla Terka.

,,Co prosím?"

,,U mě není,"zopakovala zřetelněji Terka.

,,Co?Vždyť říkala,že jde k tobě!" protestovala její mati.

,,Kdyby u mě byla,nestála bych tady,"

,,Dostane zaracha,jdu ji zavolat,at se vrátí okamžitě domů.Takhle mi lhát!!"

,,Omluvte mě,"třískla dveřmi smyslu zbavená,připadalo mi,že tohle nebyl první problém,který dnes řešila.

,,Co budeme dělat?Říkala jsem,že tu nebude,"zašeptala Terka.

,,Nevím,"

,,Paráda,"

,,Uklidni se,"konejšil jsem ji,,,potřebuju trochu času.

,,Navíc se mi chce na wc,"vzpomněl jsem si.

,,Ehm.paráda tak pohni ...."

Zaběhl jsem za dům.Vyskočil jsem na parapet a vysoukal se do okna.Pokoj byl prázdný.Byl tánin.Teda jsem doufal,v lidských vůní jsem se ještě nevyznal.Ale na Terce byl cítít nejvíc.

Jenomže si to musím ověřit.Fotky Táni...stůl...oblečení..oblečení! Rozevřel jsem skřín.To tričko poznavám.Měla ho na sobě před nedávnem.Nasál jsem vůni.....

,,Co si vymyslel?"zeptal se Terka,když jsem se vrátil.

,,Hm..něco přece jenom,vrať se domů,zkusím ji najít sám.To by měl být můj plán.."

,,Moment?Tak ti mě tady vytáhneš,a teď mi říkáš,že mám jít zpátky domů?Tak to je trošku špatný ne?"

Jak ji mám vysvětlit to,že vůbec nevím zatím kde je? procházelo mi hlavou a snažil jsem se přijít na vhodné východisko z téhle pekelné situace.

,,Aha,takže přece jenom menší problém,bude to trochu déle trvat než ji najdu.Nechci aby si šla tam,kde se chystám teď já se mnou.Nebude se ti to líbit."povídal jsem,přitom jsem nevěděl co přesně říkám.Strašně jsem se do toho zamotal.

,,To je mi jedno kam jdeš,půjdu s tebou,slíbils to,"odporovala.

,,Jasně,ale stejně..."

,,Jdu s tebou,tak rychle se z toho nevykrotíš.."

Pane bože!Kdyby odešla mohl bych ji vystopovat!Ne ona musí jít se mnou.Jak ji mám vysvětlit,že cítím její pach.Nemůžu ji jenom tak bez důkazu zavést zpátky do Karviné...Jak to asi vysvětlím...No víš,před několika dnama jsem se stal vlkodlakem.No s jde o to,že ji dokážu cítit stejně jako tebe.No jsem velice agresivní typ...Haha.Tak ne no.Radši ji nečím praštím a odnesu ji domů.Poraď bože jak se z toho mám vysekat.Doprdele jedna 15 letá holka zdrhne bez toho,aby někomu řekla,kde jde..ježíš Táňo to si s tebou vyřidím....moment přece,nejde přesně říct,že nikomu neřekla kde jde...ještě je jedna šance...

,,Hej vnímáš mě?"přeřušila můj proud myšlenek Terka.

,,Jistě,přemýšlím...."

Vzal jsem do rukou mobil a vytočil Tánine číslo,aby se neřeklo.Nic. Hlasová schránka.

,,Tak pojď se mnou,ale na nic se neptej,něco mě napadlo,ale nemám to ještě promyšlené."

Šla potichu,bez jediného slůvka.Následovala mě bez toho,aby si na cokoliv stěžovala.Tohle mě začalo výtačet.Měla řvát a stěžovat si,kam ji to táhnu.Ne ona byla klidná,přátelská a milá.

Momentálně jsem se cítil jako největší idiot,jestli to nevýjde.Jestli se mýlim..Tak jsem v prdeli...

,,Proč jdeme ke mně domů?"zeptala se Terka,když jsem ji vedl směrem k jejímu baráčku.

,,Nejdeme k tobě domů," uklidňoval jsem ji.

,,Jdeme zjistit pár informací ohledně Táni."

,,U mě doma ale nic nenajdeš,"

,,Ehm.."odechl jsem si.

,,Jdeme za nejmenovanou osobou,"zaškrtil jsem se při této větě.

,,Ta to bude vědět,ale problém bude jen jeden.Nerada mě uvidí,takže je vyvedeš ven a pak si s ní promluvíme oba."

,,Proč jdeme zrovna za ní?Vždyť ji nenávidíš."

,,Opravdu?"ptal jsem se drze.,,,To bych bez tebe nevěděl."

Ano tahle holka za kterou jsem šli,byla poněkud zvláštní.Ze začátku jsem nevěděl,že existuje.Ale po té události v mém životě,jsem změnil názor.Terka to respektovala.Byla to její nejlepší kamarádka od dětství.V životě jsme s k sobě s NO neměli.Terka říkala,že není možné aby se z nás stali přátelé a já to bral.Jenže teď jsem šel za ní a doufal,že se ji nepokusím zabít.Protože pokud se tak stane, nevím jestli by mě někdo dokázal zastavit.Jenomže ještě zbývá Terka. S ní jsem kontrolovanější.

Nenápadně jsem se schoval za zeď.Záda jsem měl přitisknuté na tvrdé kameny obrostlé mechem. Matně jsem se díval na Terku,která s neuvěřitelnou lehkostí klepala na dveře.Její dotek byl přesný,vyrovnaný,jako by netušila, v jaké nebezpečné situaci se nachazí,jak by mohla.

,,Ahoj,musíme si promluvit,"

Nejmenovaná osoba vyšla na dvorek a společně s Terkou se zastavila u zdi.

Vykoukl jsem ze zdi.

,,Nazdar,dlouho jsme se neviděli,"můj ton,se měnil každou hláskou.NO to ignorovala.

Vztek se houpal ze stranu na stranu.

,,Co tady děláš?"štěkla NO.

,,Taky tě rád vidím,"

,,Nechte toho,"zarazila nás a mě se neuvěřitelně rychle vrátil mozek na správné místo.

,,Něco si chtěl ne?" podívala se směrem ke mně.

,,Jasně,"

,,Chtěl bych vědět,kde je TÁŇA.Spíš chci vědět!!"

,,A jak to mám vědět?"

Změna v jejím tónu a to,že odpověděla bez toho,aby si vůbec uvědomila,že vlastně ani neví o co to v tuto chvíli běží.Nechala se přilíš zlákat tou rychlou odpovědí.

,,Mám pro tebe nabídku,"řekl jsem,byl jsem předsvědčený,že to ví,ale musela to vědět Terka.Museli jsme vědět,kam přesně jít.Co jsem věděl podle pachu,ale i tak všechno se zkomplikovalo.

,,KDYŽ MI ŘEKNEŠ,KDE JE NEROZBIJU TI HUBU.."

,,J-á t-o n-e-v-í-m.,"vyhláskovala.

,,Opravdu?"

,,Jo."

Tahle odpověd mi stačila,abych se ji dostal do zpomínek.Nemám zdáni,jak se mi to podařilo,ale tahle situace se mi začala zamlouvat.Viděl jsem ji a Táňu jak spolu komunikují.