Zdravím můj příteli,
Stojím tady před tebou, bojím se tě,díváš se na mně očima, jako by si na to přišel...
Měl jsem tě rád...Miloval jsem tě...Pak přestal.. Ale... Tobě to nedošlo..
Mám tě pořád rád, bez tebe bych to nebyl já...Bez tebe bych byl zavislej na tý pekelný věci jménem cigareta, ovlivňuješ mně víc,než si myslíš..Ale já nevím, čím to je, ale ztrácím tě, bojím se o tebe každným dnem, mám Vánoce z toho, že se ozveš.. Je to tak, možná dělám z komára velblouda, ale jsem v tom děsnej člověk..Jednou říkáš,že mě máš rád,podruhé,že ti chybím,ale nakonec zjistím, že se přece jen mylím.. Je mi s tebou dobře, jseš první člověk u kterého jsem se naučil, doopravdy říct: ,,Mám tě rád.."
Pořád se na mně díváš...A mně připadá,že to už nezvládám..
Byl jsem pes, nechci jím být zas, mrzí mně ,že tohle píšu,ač jsem za to rád...Mrzí mně vše co jsem udělal..Ale ať chci nebo nechci mám tě pořád rád..
Už nevím jak jinak to říct, už nevím, jak to stále připomínat,...
No nic, je na čase od mé představy odejít..