Můj svět - Moje tvorba na Blog.cz

,,Harry," oddechla si Hermiona.

,,Nechci tě naštvat, ale mohl by si mi tyhle nepodstatný věci začít říkat."

,,Hm? Nemůžeš to nechat plavat, není to nic podstatného,"opáčil Harry a poškrábal se na nose.

Hermiona se zarazila, začepýřila se a vyštěkla:,,Co je pro tebe teda podstatný? Všechno říkáš tak snadno, tak jednoduše jako by to bylo normální. Jako by bylo normální, že tě chce zabít 30 vlkodlaků. Jako by bylo normální, že teď utíkáme bůhví kam a hledáme mystického ptáka. Máš vůbec nějaký plán? Máš ponětí, co bude dál? Nemůžeš pozabíjet všechny vlky, co běhají po světě a myslet si, že všechno bude v pohodě!!"

Harry se na Hermionu smutně podíval.

,,Myslíš si, že jsem o tom nepřemýšlel? Vím, nemám plán, ale co mám dělat? Sedět a plánovat něco, co se na konci stejně zjeví jako nemožné? Musím ho najít, potřebuje mou pomoc. Co když existuje někdo, kdo zemře spolu se mnou? Co když nejsem poslední? Víš, že vždy improvizuji a řídím se podle situace. Nemám ponětí, co se stane zítra, ale vím, co je dnes a vím, co musím udělat. Snažím se, jak nejlépe umím a to mi stačí," obhajoval se Harry.

Opět se poškrábal na nose a zachumlal se více do modré deky. Byla mu zima. V hlavě měl spoustu myšlenek a domněnek, Lajbů ho neustále volal. Začal to ignorovat.

,,Ale mně to nestačí," ozvalo se po chvilce.,,Miluji tě, Harry, nemyslíš si, že mi není jedno, jak se do všeho hrneš po hlavě? Nikdy nemáš žádný plán, hrneš se do všeho jako blázen. Belatrix měla jenom chvíli na to, aby tě zabila a málem ji využila. Až půjdeš proti přesile vlků, chci vědět, jak budeš improvizovat, chci vědět, jak je sám všechny porazíš…" nedala se Hermiona a v obličeji se ji objevila úzkost.

,,Dobře," zachroptěl Harry,,tak mi teda pověz, co mám podle tebe dělat? Jít na to diplomaticky nebo prosit o odpuštění? Plazit se na kolenou, říkat jim, jak mně to mrzí, že jsem se narodil do toho jejich pitomého rodu? Co po mně vlastně chceš, Hermiono?" rozčílil se Harry. Přitiskl si Hermionu silně na tělo a zadíval se ji do očí.

,,Tebe.Chci tebe, Harry Jamesi Pottere. Chci tě, ale živého a zdravého. Chci s tebou strávit zbytek života. Nechci Tě ztratit. Chápeš? Miluji tě a hodně mi na Tobě záleží," vzlykala Hermiona, sotva zadržovala slzy, řinoucí se z jejích očí.

,,Taky Tě miluji," znejistěl Harry a přerušil její vzlyky polibkem.

,,Slibuji ti, že se ti vrátím, jasný? Slibuji ti, že budeme spolu, ale ty mi musíš slíbit, že vezmeš ráno Rona a vrátíš se do Bradavic. Nevidím jinou možnost. Snaž se pochopit můj strach o tebe."

,,Já tě chápu," vzlykla Hermiona, ale pořád se od něho nechtěla vzdálit. Obnažovala ho polibky a občas mu zajela rukama pod tričko a hladila ho po zádech. Chtěla ho co nejvíc. Nechtěla ztratit z očí ty černé vlasy, po kterých ho právě hladila. Chtěla se pořád dívat do jeho očí. Milovala tu ten smaragdový lesk, o nimž věděla, že jednou může ztratit svůj odraz.

,,Ale to co po mně chceš, nemůžu splnit. Teď se snaž pochopit ty mně," zašeptala Hermiona.

,,Já tě chápu," vyšlo z Harryho a užíval si každý Hermionin dotek.

,,Tím si nejsem tak jistá," řekla Hermiona a stáhla z Harryho bundu. Odhodila ji stranou a zalehla Harryho.

,,Počkej, tady ne," zarazil ji Harry.

,,Je tu Ron, má taky svoje práva."

,,Jasně a já je mám taky," zakňučela Hermiona a sápala se po Harrym.

,,Pojď ven," vybízel ji Harry, Vzal Hermiona do náručí, deku na ramena, uvolnil vchod a vyšel s ní do noci plné hvězd."

,,Podívej, není to nádhera?" rozplývala se Hermiona.

,,Jo, ale není to tak hezký jako ty."

,,Odkdy je z tebe romantik?" zeptala se ho Mína a málem se rozplynula.

,,Od té doby, co znám tebe."

,,Kam teda půjdeme?" chtěla vědět Hermiona.

,,To nech na mně," řekl Harry. Naplnil mozek fantazii a spolu se trochou štěstí se přemístil na neznámé místo bez jediného zvuku."

Přenesli se na okraj lesa k seníku.

,,Co ty na to? Nebo moc nóbl?"

,,Ani ne. Je to úžasný a skvělý," políbila ho na tvář.

,,Vybrals to dobře."

,,Taky si myslím,"přikývl Harry a položil Hermionu na seno.

Ta ho okamžitě stáhla k sobě. Vysvlékla mu tričko a obnažovala ho polibky. Hltala ho očima. Harrymu se to líbílo. Když našla místo, kde ho to nejvíc vzrušilo tak mírně zasténal. Po chvilce ale přebral iniciativu. Hermiona za chvíli byla jen ve spodním prádle. Harry si ji prohlížel. Byla dokonalá. Dlouze se začali líbat, hladili se a poznávali jeden druhého. Harrymu se podařilo odepnout Hermioně podprsenku, každý dotek na její ňadra znamenal vzrušený vzdech. Byli čím dál víc vzrušení, začali se líbat tvrdě, a když Harry cítil, jak mu Mína zajela několikrát rukama do kalhot, málem to nevydržel. Hermiona povolila Harrymu opasek. Pomohla mu s kalhotami a s ostatním oblečením. Harry se ocitl nahý sápající po Hermioně. Jazykem prozkoumával její tělo, až ji nakonec sundal kalhotky. Teď byli oba dva nazí.Hermiona se dívala dlouze Harrymu do očí. Pak přišlo to spojení, na které se oba dva těšili. Harry přirážel. Oba dva se při tom líbali. Jazykem si zajížděli do úst, hladili se, mazlili a nemohli se jeden druhého nabažit. Pak přišlo Harryho vyvrcholení. Zrychleně dýchal, nezpustil oči z Hermiony, ta na něj šťastně koukala…

Hermionu probudily ranní sluneční paprsky, které se prodíraly skrz otvor v jeskyni. Ležela zachumlaná ve vrstvě dek. Dokud se neprobudila, spokojeně oddechovala.

,,Harry?"

,,Moment, Harry?!"

Hermiona se v mžiku probrala, odhodila ze sebe deku a snažila se vyhledat Harryho přítomnost.

,,Rone! Rone! Vstávej!"

,,Co? Ehm, co se děje?" vzpamatoval se Ron a zamžoural očima.

,,Kde je Harry?"

,,Nevím," zasupěl Ron,,,a laskavě, kdyby si byla hodná, mohla by ses malinko oblíct."

,,K sakru! Mohl si mě varovat dřív," začervenala se Hermiona a vpadla zpátky pod deku a vyhledávala alespoň spodní prádlo a tričko.

,,Kdy si ho viděla naposled?" zeptal se Ron, když byla Hermiona napůl oblečená.

,,Koho?"

,,Harryho snad, ne?"

,,Včera večer,"odpověď byla stručná.

,,Hm, to jsem moc dlouho nespal," odfrkl si Ron.

Hermiona se na něj křivě podívala.

,,Hele podívej, je tu nějaký košík," zamumlal Ron a otevřel jeho obsah. Ve čtvercovém ručně upleteném košíku bylo pár vajec a kousek chleba. Nic lepšího Harry sehnat nedokázal.

,,Hele já nevím jak ty, ale já bych si snědl nejdřív ty vajíčka," zamumlal si Ron pod nosem.

,,Jseš vždycky takový?"

,,Jaký myslíš?"

,,Pořád myslíš jen na jídlo."

,,Dovol, já se aspoň nestrachuju o Harryho jako nějaká hysterka,"opáčil se Ron a ulomil si kousek chleba.

,,Nic o tom nevíš.. Tak buď zticha prosím.." zapištěla Hermiona.

,,Jasně, nic o tom nevím, ani nechci vědět, nebude se štvát do tebe a Harryho, ale nemysli si, že nevím, co jste v noci tady dělali."

,,Co? Co si to řekl?" supěla Hermiona a málem Ronovi vrazila facku.,,Pro tvoji informaci jsme šli včera pryč, pryč! Chápeš? Nic nezakonýho, ani proti tvoji chuti jsme tu nedělali, jasný?"pištěla.

,,No jasně,"zakončil to Ron.

,,Nechceš mi tu snad tvrdit, že žárlíš?" rýpla si Hermiona.

,,Ha,dobrej pokus o vtip,málem jsem se zasmál,"vysmál se ji Ron, shodil ze sebe deku, podpálil vyhaslý oheň a bezmyšlenkovitě si chystal udělat snídani.

,,Ehm? Chceš taky, nebo máš v plánu zase jančit?" zeptal se, když hodil zlomený klacek do ohně.

,,Ne ,dám si," zklidnila se Hermiona.,,Mám taky hlad,"zamumlala,přehodila přes sebe deku a přisedla si k Ronovi.

,,Co budeme dělat?" zeptala se po chvilce tichého mlčení.

,,Mám záložní plán," přiznal se Ron,,,čekal jsem, že uteče, dřív nebo později."

Oheň pomalu dohasínal. Vejce se zdála být dost měkká. Ron je opatrně vytahoval z plamenů. Hermiona našla menší kámen a několikrát do skořápky uhodila. Ta praskla a odkryla lahodný vonící roztok.

,,Z toho nám asi moc dobře nebude," řekla Hermiona.

,,Nic lepšího nemáme. Líp to nedokážu udělat, aspoň ale neumřeme hlady.

,,Ty bys pořád umíral."

,,Hm-co?"zamumlal Ron, když přežvykovala svoje sousto.

Hermiona ale také neodolala. Pustila se do svých vajec a tiše si občas zamlaskala.

,,Tak co, jak to uděláme?" řekla po půlhodině.

,,Jednoduše, najdeme to," pověděl prostě Ron.

,,Ok, ale jak?"

,,Takhle,"vytáhl z kapsy od batohu maličký předmět podobný sledovacímu zařízení. Vypadal hodně moderně, zatím ale nebyl schopný nějakému většímu pohybu, až když se Ron dotkl červeného tlačítka, přístroj vydal slabé pípnutí a ukázal mapu Anglie, pak na mapě začala silně blikat červená tečka. To byl Harry. Bylo to kousek od Londýna, zapadákov, důležité bylo, že to byla jeskyně v nějaké chráněné oblasti.

,,Úžasný! Kde si to sebral?" zářila Hermiona.

,,Taťka to zabavil nějakému týpkovi z ministerstva, zpočátku nevěděl, jak se to používá, ale pak si to nějak ošéfoval a začal tomu říkat ,,pes."

,,Rone," zasmála se Hermiona.,,,říká se tomu vysílačka."

,,Jo okej, nebudeme se tady dohadovat, jak to nazveme, aspoň nemusím vysvětlovat, jak to funguje. Je na čase se sbalit a vyrazit.. Přemístím nás tam."

Hermiona sbalila oba dva batohy, doplnila zásoby a Ron si je hodil na záda.

,,Připravena?" zeptal se Ron a natáhl k Hermioně ruku, když stály daleko od kouzelných hranic jejich ochrany.

,,No.."

,,Věř mi," ujišťoval ji Ron.

,,Věřím," zašeptala Hermiona a podala mu ruku.