Můj svět - Moje tvorba - Články

11. Kapitola - Nečekané rozloučení - 2. část (dokončení)

Sat, 17 Sep 2011 23:08:37 +0200

Varování: Od 15let

,,Harry," oddechla si Hermiona.

,,Nechci tě naštvat, ale mohl by si mi tyhle nepodstatný věci začít říkat."

,,Hm? Nemůžeš to nechat plavat, není to nic podstatného,"opáčil Harry a poškrábal se na nose.

Hermiona se zarazila, začepýřila se a vyštěkla:,,Co je pro tebe teda podstatný? Všechno říkáš tak snadno, tak jednoduše jako by to bylo normální. Jako by bylo normální, že tě chce zabít 30 vlkodlaků. Jako by bylo normální, že teď utíkáme bůhví kam a hledáme mystického ptáka. Máš vůbec nějaký plán? Máš ponětí, co bude dál? Nemůžeš pozabíjet všechny vlky, co běhají po světě a myslet si, že všechno bude v pohodě!!"

Harry se na Hermionu smutně podíval.

,,Myslíš si, že jsem o tom nepřemýšlel? Vím, nemám plán, ale co mám dělat? Sedět a plánovat něco, co se na konci stejně zjeví jako nemožné? Musím ho najít, potřebuje mou pomoc. Co když existuje někdo, kdo zemře spolu se mnou? Co když nejsem poslední? Víš, že vždy improvizuji a řídím se podle situace. Nemám ponětí, co se stane zítra, ale vím, co je dnes a vím, co musím udělat. Snažím se, jak nejlépe umím a to mi stačí," obhajoval se Harry.

Opět se poškrábal na nose a zachumlal se více do modré deky. Byla mu zima. V hlavě měl spoustu myšlenek a domněnek, Lajbů ho neustále volal. Začal to ignorovat.

,,Ale mně to nestačí," ozvalo se po chvilce.,,Miluji tě, Harry, nemyslíš si, že mi není jedno, jak se do všeho hrneš po hlavě? Nikdy nemáš žádný plán, hrneš se do všeho jako blázen. Belatrix měla jenom chvíli na to, aby tě zabila a málem ji využila. Až půjdeš proti přesile vlků, chci vědět, jak budeš improvizovat, chci vědět, jak je sám všechny porazíš…" nedala se Hermiona a v obličeji se ji objevila úzkost.

,,Dobře," zachroptěl Harry,,tak mi teda pověz, co mám podle tebe dělat? Jít na to diplomaticky nebo prosit o odpuštění? Plazit se na kolenou, říkat jim, jak mně to mrzí, že jsem se narodil do toho jejich pitomého rodu? Co po mně vlastně chceš, Hermiono?" rozčílil se Harry. Přitiskl si Hermionu silně na tělo a zadíval se ji do očí.

,,Tebe.Chci tebe, Harry Jamesi Pottere. Chci tě, ale živého a zdravého. Chci s tebou strávit zbytek života. Nechci Tě ztratit. Chápeš? Miluji tě a hodně mi na Tobě záleží," vzlykala Hermiona, sotva zadržovala slzy, řinoucí se z jejích očí.

,,Taky Tě miluji," znejistěl Harry a přerušil její vzlyky polibkem.

,,Slibuji ti, že se ti vrátím, jasný? Slibuji ti, že budeme spolu, ale ty mi musíš slíbit, že vezmeš ráno Rona a vrátíš se do Bradavic. Nevidím jinou možnost. Snaž se pochopit můj strach o tebe."

,,Já tě chápu," vzlykla Hermiona, ale pořád se od něho nechtěla vzdálit. Obnažovala ho polibky a občas mu zajela rukama pod tričko a hladila ho po zádech. Chtěla ho co nejvíc. Nechtěla ztratit z očí ty černé vlasy, po kterých ho právě hladila. Chtěla se pořád dívat do jeho očí. Milovala tu ten smaragdový lesk, o nimž věděla, že jednou může ztratit svůj odraz.

,,Ale to co po mně chceš, nemůžu splnit. Teď se snaž pochopit ty mně," zašeptala Hermiona.

,,Já tě chápu," vyšlo z Harryho a užíval si každý Hermionin dotek.

,,Tím si nejsem tak jistá," řekla Hermiona a stáhla z Harryho bundu. Odhodila ji stranou a zalehla Harryho.

,,Počkej, tady ne," zarazil ji Harry.

,,Je tu Ron, má taky svoje práva."

,,Jasně a já je mám taky," zakňučela Hermiona a sápala se po Harrym.

,,Pojď ven," vybízel ji Harry, Vzal Hermiona do náručí, deku na ramena, uvolnil vchod a vyšel s ní do noci plné hvězd."

,,Podívej, není to nádhera?" rozplývala se Hermiona.

,,Jo, ale není to tak hezký jako ty."

,,Odkdy je z tebe romantik?" zeptala se ho Mína a málem se rozplynula.

,,Od té doby, co znám tebe."

,,Kam teda půjdeme?" chtěla vědět Hermiona.

,,To nech na mně," řekl Harry. Naplnil mozek fantazii a spolu se trochou štěstí se přemístil na neznámé místo bez jediného zvuku."

Přenesli se na okraj lesa k seníku.

,,Co ty na to? Nebo moc nóbl?"

,,Ani ne. Je to úžasný a skvělý," políbila ho na tvář.

,,Vybrals to dobře."

,,Taky si myslím,"přikývl Harry a položil Hermionu na seno.

Ta ho okamžitě stáhla k sobě. Vysvlékla mu tričko a obnažovala ho polibky. Hltala ho očima. Harrymu se to líbílo. Když našla místo, kde ho to nejvíc vzrušilo tak mírně zasténal. Po chvilce ale přebral iniciativu. Hermiona za chvíli byla jen ve spodním prádle. Harry si ji prohlížel. Byla dokonalá. Dlouze se začali líbat, hladili se a poznávali jeden druhého. Harrymu se podařilo odepnout Hermioně podprsenku, každý dotek na její ňadra znamenal vzrušený vzdech. Byli čím dál víc vzrušení, začali se líbat tvrdě, a když Harry cítil, jak mu Mína zajela několikrát rukama do kalhot, málem to nevydržel. Hermiona povolila Harrymu opasek. Pomohla mu s kalhotami a s ostatním oblečením. Harry se ocitl nahý sápající po Hermioně. Jazykem prozkoumával její tělo, až ji nakonec sundal kalhotky. Teď byli oba dva nazí.Hermiona se dívala dlouze Harrymu do očí. Pak přišlo to spojení, na které se oba dva těšili. Harry přirážel. Oba dva se při tom líbali. Jazykem si zajížděli do úst, hladili se, mazlili a nemohli se jeden druhého nabažit. Pak přišlo Harryho vyvrcholení. Zrychleně dýchal, nezpustil oči z Hermiony, ta na něj šťastně koukala…

Hermionu probudily ranní sluneční paprsky, které se prodíraly skrz otvor v jeskyni. Ležela zachumlaná ve vrstvě dek. Dokud se neprobudila, spokojeně oddechovala.

,,Harry?"

,,Moment, Harry?!"

Hermiona se v mžiku probrala, odhodila ze sebe deku a snažila se vyhledat Harryho přítomnost.

,,Rone! Rone! Vstávej!"

,,Co? Ehm, co se děje?" vzpamatoval se Ron a zamžoural očima.

,,Kde je Harry?"

,,Nevím," zasupěl Ron,,,a laskavě, kdyby si byla hodná, mohla by ses malinko oblíct."

,,K sakru! Mohl si mě varovat dřív," začervenala se Hermiona a vpadla zpátky pod deku a vyhledávala alespoň spodní prádlo a tričko.

,,Kdy si ho viděla naposled?" zeptal se Ron, když byla Hermiona napůl oblečená.

,,Koho?"

,,Harryho snad, ne?"

,,Včera večer,"odpověď byla stručná.

,,Hm, to jsem moc dlouho nespal," odfrkl si Ron.

Hermiona se na něj křivě podívala.

,,Hele podívej, je tu nějaký košík," zamumlal Ron a otevřel jeho obsah. Ve čtvercovém ručně upleteném košíku bylo pár vajec a kousek chleba. Nic lepšího Harry sehnat nedokázal.

Jak je možné, že jsem usnula. Dala jsem si přece pozor.. Byla jsem vzhůru… Jedině že by… Ten spánek.. Tak proto… Poslal mě do něj…

,,Hele já nevím jak ty, ale já bych si snědl nejdřív ty vajíčka," zamumlal si Ron pod nosem.

,,Jseš vždycky takový?"

,,Jaký myslíš?"

,,Pořád myslíš jen na jídlo."

,,Dovol, já se aspoň nestrachuju o Harryho jako nějaká hysterka,"opáčil se Ron a ulomil si kousek chleba.

,,Nic o tom nevíš.. Tak buď zticha prosím.." zapištěla Hermiona.

,,Jasně, nic o tom nevím, ani nechci vědět, nebude se štvát do tebe a Harryho, ale nemysli si, že nevím, co jste v noci tady dělali."

,,Co? Co si to řekl?" supěla Hermiona a málem Ronovi vrazila facku.,,Pro tvoji informaci jsme šli včera pryč, pryč! Chápeš? Nic nezakonýho, ani proti tvoji chuti jsme tu nedělali, jasný?"pištěla.

,,No jasně,"zakončil to Ron.

,,Nechceš mi tu snad tvrdit, že žárlíš?" rýpla si Hermiona.

Co se tím změní? Nic, má Harryho…

,,Ha,dobrej pokus o vtip,málem jsem se zasmál,"vysmál se ji Ron, shodil ze sebe deku, podpálil vyhaslý oheň a bezmyšlenkovitě si chystal udělat snídani.

,,Ehm? Chceš taky, nebo máš v plánu zase jančit?" zeptal se, když hodil zlomený klacek do ohně.

,,Ne ,dám si," zklidnila se Hermiona.,,Mám taky hlad,"zamumlala,přehodila přes sebe deku a přisedla si k Ronovi.

,,Co budeme dělat?" zeptala se po chvilce tichého mlčení.

,,Mám záložní plán," přiznal se Ron,,,čekal jsem, že uteče, dřív nebo později."

Oheň pomalu dohasínal. Vejce se zdála být dost měkká. Ron je opatrně vytahoval z plamenů. Hermiona našla menší kámen a několikrát do skořápky uhodila. Ta praskla a odkryla lahodný vonící roztok.

,,Z toho nám asi moc dobře nebude," řekla Hermiona.

,,Nic lepšího nemáme. Líp to nedokážu udělat, aspoň ale neumřeme hlady.

,,Ty bys pořád umíral."

,,Hm-co?"zamumlal Ron, když přežvykovala svoje sousto.

Hermiona ale také neodolala. Pustila se do svých vajec a tiše si občas zamlaskala.

,,Tak co, jak to uděláme?" řekla po půlhodině.

,,Jednoduše, najdeme to," pověděl prostě Ron.

,,Ok, ale jak?"

,,Takhle,"vytáhl z kapsy od batohu maličký předmět podobný sledovacímu zařízení. Vypadal hodně moderně, zatím ale nebyl schopný nějakému většímu pohybu, až když se Ron dotkl červeného tlačítka, přístroj vydal slabé pípnutí a ukázal mapu Anglie, pak na mapě začala silně blikat červená tečka. To byl Harry. Bylo to kousek od Londýna, zapadákov, důležité bylo, že to byla jeskyně v nějaké chráněné oblasti.

,,Úžasný! Kde si to sebral?" zářila Hermiona.

,,Taťka to zabavil nějakému týpkovi z ministerstva, zpočátku nevěděl, jak se to používá, ale pak si to nějak ošéfoval a začal tomu říkat ,,pes."

,,Rone," zasmála se Hermiona.,,,říká se tomu vysílačka."

,,Jo okej, nebudeme se tady dohadovat, jak to nazveme, aspoň nemusím vysvětlovat, jak to funguje. Je na čase se sbalit a vyrazit.. Přemístím nás tam."

Hermiona sbalila oba dva batohy, doplnila zásoby a Ron si je hodil na záda.

,,Připravena?" zeptal se Ron a natáhl k Hermioně ruku, když stály daleko od kouzelných hranic jejich ochrany.

,,No.."

,,Věř mi," ujišťoval ji Ron.

,,Věřím," zašeptala Hermiona a podala mu ruku.

Tak a pokračujem

Sat, 13 Aug 2011 23:07:15 +0200

Ahoj všem, jak jste si všimli blog upadá. Ale vzhledem k tomu, že ho nechci rušit, hodlám dopsat povídku: Harry Potter a Modrý Fénix v ohrožení. V nejbližší době čekejte další kapitolu, pokud se objeví ještě někdo, kdo tuhle povídku čte. Zatím

Dopis příteli

Thu, 21 Jul 2011 16:50:18 +0200

Zdravím můj příteli,

Stojím tady před tebou, bojím se tě,díváš se na mně očima, jako by si na to přišel...

Měl jsem tě rád...Miloval jsem tě...Pak přestal.. Ale... Tobě to nedošlo..

Mám tě pořád rád, bez tebe bych to nebyl já...Bez tebe bych byl zavislej na tý pekelný věci jménem cigareta, ovlivňuješ mně víc,než si myslíš..Ale já nevím, čím to je, ale ztrácím tě, bojím se o tebe každným dnem, mám Vánoce z toho, že se ozveš.. Je to tak, možná dělám z komára velblouda, ale jsem v tom děsnej člověk..Jednou říkáš,že mě máš rád,podruhé,že ti chybím,ale nakonec zjistím, že se přece jen mylím.. Je mi s tebou dobře, jseš první člověk u kterého jsem se naučil, doopravdy říct: ,,Mám tě rád.."

Pořád se na mně díváš...A mně připadá,že to už nezvládám..

Byl jsem pes, nechci jím být zas, mrzí mně ,že tohle píšu,ač jsem za to rád...Mrzí mně vše co jsem udělal..Ale ať chci nebo nechci mám tě pořád rád..

Už nevím jak jinak to říct, už nevím, jak to stále připomínat,...

No nic, je na čase od mé představy odejít..

Snaha pokračovat byla

Tue, 29 Mar 2011 17:17:45 +0200

V životě stačí pouze jedenkrát šáhnout pro krabičku cigaret a už jste závislí,stačí jen vhodit dvacetikorunu do automatu v herně a potápíte se do vlastní noční můry. V paměti mám svou první cigaretu v paměti mám svoji první hráčkou hru. Jenže jsem mizernej hráč, hraju hru ,která nemá pravidla a říká si ,,život."

Existuje ale člověk ,kterej se mi ty pravidla snaží určit a ten člověk, je pro mě nejdůležitější vyjjímka lidstva. Jenže čím více se on snaží,tím více já neposlouchám,ale přesto ho miluji. Nikdy bych ho nevyměnil,rval bych se za něj a bojoval,ale ... jsem jenom člověk,mám svý zápory a těmahle tu osobu ztrácím.Vím to..

Před devíti měsíci změnil můj život směr, a to zcela. Nejenom tím,že se mi podařilo uzavřít jednu kapitolu života,ale i tím,že jsem tě potkal. Celej život se otočil o 360 stupňů. Jenže já tu zatáčku nezvládl,snažil jsem se ale...Omlouvám se , ale nemám tolik životů..

Kvůli svému snu jsem nekouřil,nepil a makal na sobě..Teď to nezvládám, mám nejhorší známky,stal se ze mně strašněj kurevník,jen kvůli tomu,že si potřebuji ulevit od toho podělanýho stresu,od tý temnoty co je ve mně. Tedka kouřím..Bezmyšlenkovitě si dám,však proč ne..Je to normální ne? Znám jenom klubovnu,koupelnu a knížky..Jsem na střední škole ne? Ale tak proč po každý písemce dostanu za pět ? Proč? Je to snad tím,že se neumím učit? Je to snad tím,že před písemkou jsem schopnej odvykládat celou látku od začátku až do konce? A pak dostanu zadání práce a odevzdám prázdnej papír ? Proč nedokážu zvládnout to co ostatní? Ehm?

Nejsem superman ani batman,nejsem superhrdina,nemám logické myšlení a vlekou fyzickou zdatnost ale..

Dobře zmílil jsem se.. Sen se proměnil v prach,tedka budu čtyři roky se strachovat jestli se mi podaří udělat maturita a co potom ze mně bude,teďka budu jen rychleji dospívát a ztrácet svoje dětství,však proč ne..jsem na střední škole..nejlepší v republice..:-P

Neschopnost jít dál

Wed, 23 Feb 2011 17:45:32 +0100

Pozn: Tiše přečíst...

Zachumlal se do deky a tiše zaklel. Byla mu zima, nevěděl co dál, byl nevinný a přece jen si to zavinil sám. Toužil poznat víc, nesnášel ten pocit,ale chtěl s ním žít. Nechtěl se ji vzdát . Toužil být s ní , uvědomil si ale, že to co bývalo už nikdy nebude. Nedostane víc,..mlčel a tiše vyčkával, čekal na den, kdy to příjde čekal na to, až světlo navždy pohasne ....Jenže teď ,čeká..nikdy se toho nedočká,ničí ho to, je tu sám. Nevnímá, cítí je bolest nic víc. Zbyla mu starost , ztratil vášen , chtěl víc ...i ted pořád chce.,..řítí se dolů dál. Zapomíná na to kým se chtěl stát, umírá ...Ničí ho to , ....je konec...zemřel ...Zavinil si to sám, proč? Protože chtěl zemřít sám ...

Vánoce

Thu, 23 Dec 2010 15:49:49 +0100

Máme tedy další Vánoce,svátky klidu a pohody a hlavně odpočinku,každopádně jsou moje nejlepší ..,s antibiotiky na krku,brzo příjde Nový Rok s ním spousta dalších starostí, ztrastí a utrpení.Nebudeme si nalhávat,přání: ,,Šťastnej Novej Rok," bohužel v 99,9 procent nepomáhá,ale každopádně nebudu tady brečet,protože tenhle rok byl pro mě stejně nejlepší..Dodělala jsem základní školu,dostala se na střední Vojenskou a přežila první čtyři měsíce,navíc se mi podařilo zatím nepropadnou ze žádného předmětu.Potkala jsem osobu za kterou stojí zemřít atd atd.

Každopádně teďka mi jde o to jak to bude s blogem,návštěvnost klesla dost radikálně,ani se nedivím vzhledem k tomu,že články moc nepřibývají..Ale jde o to,že já vlastně nemám pro koho psát,nemám důkazy,že tohle někdo čte,což mě mrzí....Pokud ještě existuje někdo kdo tohle čte,at se nenápadně ozve :-)

No každopádně přejí Šťastný Nový Rok,bohatého ježíška a dny splněných přání zatím :-)

Koloběh života

Fri, 05 Nov 2010 21:37:39 +0100

Stát se dospělým,znamená přestat být dítětem.

Narodit se,vyrůst,odejít...Úkol všech lidí,poslání všech.

Přesto se dokáží v životě vyjímky najít,

Nemá smysl někoho ale za to vinit.

Stejně tak,jako každé ráno výjde Slunce,

tak i měsíc večer zapadne.

Náš úkol začíná když květ květiny narodí se,

skončí když kvítí uvadne.

První krůčky,první slova začínáme hezky znova.

Žijeme bez starostí,nepoznáme nikdy bolest,

hezky si hrajeme,nevíme,že stejně jednou prohrajem.

Začínáme myslet,začínáme citít,co znamená to kvítí?

Otázky pokládame jen,nesoustředíme se hned,

žijeme ve snách a pak příjde zlom, 14,15,16 tomu se říká věk.

Věk kdy už víme všechno hned.

Nikdo na nás nemá,jenom my pravdu máme,dyť my borce znát jen chcem.

Ale pak láska ozzaří nás,svět otočí se zas a už je to všechno za rohem.

Dospělost pomalu nás vítá a říká:

,,Chceš přežít? Tak koukej chtít."

A pak příjde opět nový svět.Nová duše výjde z nás,kéž bychom mohli přijít zas.

Naše krev,naše pýchá stává se naši vizitkou světa...

A pak to příjde,dny kdy nepoznáváme čas,dny kdy v duchu vracíme zas.

Víme ,že to příjde,víme ,že umíráme...

Osudný den začíná...a pak....

Kdo to vlastně ví,já určitě ne a co ty?

Můj milý příteli

Sun, 31 Oct 2010 16:18:04 +0100

Ahoj,můj příteli,..

Netušil jsem,že ublížiti podařilo se mi,

neuvědomil jsem si chybu,kterou provedl jsem.

Pokud čteš tyto řádky,pokud tvá mysl plyne ve zpomínkách,

tak tyto řádky jsou určeny pouze tobě.

Chci ti říct,nečekal jsem,že naše pouto je tak silné.

Nečekal jsem bolest,kterou jsem na tebe vyslal,

nepřiznal jsem si,že naše přátelství je tak silné.

Chybíš mi,stýská se mi,pověz mi,kdy se opět cesty naše svedou zpět?

Odpusť,prosím,chybě kterou provedl jsem.

Mám tě moc rád,doufám,že pochopíš to zas.

S láskou N.

Věnováno člověku bez kterého bych nikdy nevyrostla,bez kterého by můj život nebyl životem,doufám,že jednou tvoje oči spatří tento text,vrať se ve zpomínkách,pak opět poznáš stejně jako já,ty nádherné chvíle strávené s tím druhým...

For: Teress

13.Kapitola

Mon, 11 Oct 2010 17:19:34 +0200

Ahoj,po dlouhý době tady máte konečnou kapitolu k Novému začátku,myslím,že bylo už na čase tuhle povídku skončit,vzhledem k tomu,že bylo docela mála komentů a k nedostatku času,ale i přes to doufám,že se vám povídka líbíla,nedokážu přesně říct jestli budu dál pokračovat se psaním,vzhledem k tomu,že vojenská žádná sranda není a vlastně mi připadá,že nemám ani pro nikoho psát...no tak k poslední kapitole......:

,,Hermiono?"zeptal se Harry.

,,Ano?"

,,Poslechla si někdy svoje srdce,bez toho aby tě ovlivnil mozek?"

,,Ano,ve vězení,"políbila jsem tě.

,,A teď mi řekni jak to dopadlo,pokud vím jsme zamilovaní až po uši,"pohladil ji po vlasech.,,Někdy je dobré neposlouchat mozek a řídit se srdcem.Kdyby si mě tehdy nepolíbila nic by mezi námi nezačalo."

,,Tím chci říct,"odkašlal si tiše Harry.,,Že pokud se rozhodneme srdcem,můžeme svoje rozhodnutí změnit.Pokud se ale rozhodneme mozkem,těžko se to vrátí.Dám ti příklad:Např.Polibek mezi námi dvěma,kdykoliv si mohla říct,že je to hloupost a nemusela jses tím zabývat,"poučoval Harry.

,,Aha,a druhej příklad s mozkem?"zajímalo Hermionu.

,,Ou...Něco se určitě najde,"zasekl se myšlenkovitě Harry.

,,Odky je z tebe filozof?"zeptala se pobaveně Mína a dál se tlemila jeho přednášce.

,,Od té doby co jsem zažal chodit s nejchytřejší dívkou na světě,"odsekl dětsky Harry.

,,My spolu chodíme?Že o tom nevím,"rozzesmála se Hermiona.

,,Chceš nějaký podpis nebo důkaz?"nasupil se Harry.

,,Důkaz,"odpověděla hbitě.

,,No líbali jsme se spolu.Právě jsme si vyznali lásku a spíme v jedné posteli.Něco jsem vynechal?zeptal se Harry.

,,Líbali?Ale jenom jednou pokud vím,"odporovala.

,,V tom vězení to nic nebylo,"pronesla.

,,Nebylo?"haštěřil se Harry.

,,Ty mě snad chceš naštvat,abych ti dal další pusu."

,,Přišels na to,"pochválila ho Hermiona.

Harry na nic nečekal,naklonil se a opět ji políbil.

,,To už je lepší,"šeptala Hermiona mezi polibky.

,,Myslím,že odteď spolu chodíme,"řekla a začala se poddávat Harryho citům.

,,Dobrou noc,"řekl Harry,když se jejich ústa rozdělila.

,,Dobrou."

**********

Harry se probudil brzy ráno.Jen očkem pohlédl na Hermionu,vstal z postele,sešel dolů do kuchyně a udělal snídani. ,,Ahoj,"pozdravil přicházející Hermionu,ta si jenom otřela oči a přisedla si k němu. ,,Dobré ráno," pozdravila,,jak dlouho jsi vzhůru?" zajímalo ji. ,,Pár hodin,tady máš kafe.Udělal jsem něco k snědku, snad ti to bude chutnat." ,,Díky,"poděkovala a pustila se do topinky s medem. ,,Co je dneska v plánu?"zeptala se nevinně Hermiona. ,,Zajdu ti koupit hůlku," odpověděl a usrkl si trochu kávy. ,,Zajdeš?" zeptala se překvapeně. ,,No,přemýšlím,jestli tě mám vzít s sebou,"uvažoval Harry. ,,A proč bys nemohl?'' zeptala se podrážděně. ,,Bez hůlky jsi zranitelná. Tady jsi v bezpečí, mám aspoň nějakou jistotu ,ale na druhou stranu…." ,,No promiň,že tě přerušuju,ale nemohl by si mě nechat někdy se rozhodnout sama?" ,,Tvoji odpověď znám.Chtěla by si jít se mnou." ,,Zůstanu," odsekla Mína. ,,A laskavě se pokus občas mě zapojit do tvých myšlenek," zakončila ,vstala a šla do koupelny. Harry se oblékl,přemístil se do Příčné ulice s kápi na obličeji. ,,Dobrý den,pane," pozdravil ho Olivander při vstupu do krámku. ,,Přejete si?" ,,Potřeboval bych hůlku s těmito parametry: Dračí oko,Lískový ořech s jádrem pírka z vrabce,"zachroptěl Harry. ,,Máte ji?" zeptal se. ,,Ano zrovna nám ji dodaly,"vysoukal ze sebe Olivander, zalezl do kouta a vytáhl zelenou krabici s hůlkou. Podal ji Harrymu. ,,7 galeonů." Harry starcovi hodil 10 galeonů. ,,To je v pořádku." ,,Děkuji,doufám,že budete spokojen." ,,Nashledanou," rozloučil se a vyšel z krámku. V tom okamžiku zahlédl osoby v černé kápi, poflakující se po ulici. Hůlky měli svěšené v rukách,temným krokem se procházeli.Lide začali panikařit. Pocity zoufalství a strachu se mísili prostorem.Harry zaznamenal dusot noh lidí,snažící se nejrychleji opustit nebezpečnou zónu. Po nečekaném okamžiku začali vzduchem létat smrtící kletby. ,,Ježíš!!Kam jsem se to zase dostal!" Jeden ze smrtijedů vyslal na utíkajícího chlapce spoutavšího kletbu. ,,Protego!" zařval Harry. Kletba se vpila do štítu. Jeho matka ho chytla do náruče a utíkala pryč. Řada smrtijedů si všimla nového nepřítele.Harry byl stále maskován,ale smrtijedi ho bezpečně poznali. ,,Hej,Pottre!!!" Smrtijed si sundal kápi. Malfoy. Draco si Harryho měřil pohledem. ,,Ano,Malfoyi?" ,,Řekni,jak se ti podařilo utéct?" ,,Měl jsem štěstí,řekl bych." ,,To si myslím,kdybych tam byl já,byl bys už mrtvý." ,,No táák,oba dva víme,že to není pravda." ,,Dneska tě dostanu,"oznámil Draco,jako by hlásil počasí. ,,No zkusit to můžeš,stejně dostaneš na kokos,"zasmál se Harry. ,,Jeden na jednoho,Pottre!!!" ,,Mdloby na tebe!" ,,Expeliarmus!!" Harry se vyhnul kouzlu. ,,Expeliarmus,"zopakoval. Nic se nestalo.Kouzlo nemělo účinek.Ostatní kletbu zastavili. ,,Tomu říkáš jeden na jednoho?" zeptal se ho Harry strze. ,,Mám výhodu.Jsem jejich vůdce." ,,Ale oni tě povýšili?" zašklebil se Harry. ,,Zvedli ti plat?Řekni jaké jsou tam výhody?Rád bych věděl,jestli tam proplácí důchod nebo ti rovnou zaplatí pohřeb?" ,,Drž hubu!! Urážíš pána Zla." ,,No a co?Zruší mi příplatek na děti?" To už jeho kumpáni nevydrželi.Pobaveně se usmáli a vyprskli smíchy. ,,Přestaňte!Raději mi ho přineste živého,"zařval Malfoy na všechny své poskoky. Myslím,že tentokrát bych je mohl zkusit porazit…. ,,Expeliarmus,"namířil na protější postavu,té vylétla hůlka z ruky. ,,Mdloby na tebe!" křikl Malfoy stejné kouzlo. Harry vyčaroval štít... ,,Petrifikus totalus," uslyšel za sebou. Vyhnul se. ,,Mdloby na vás!" křikl a z jeho hůlky vylétly tři rudé kletby.Ti jenom smrtijedi odrazili. Jednoho ale zasáhla do ramene.Zaklel a odplivl si. ,,Levikorpus,"mávl Harry a smrtijed zůstal viset nahoře. ,,No tak!! Chyťte ho už konečně!" uslyšel Draca pěnit vzteky. ,,Bombarde!" ,,Protego!"zaznělo tříhlasně. Tentokrát to Harrymu nevyšlo. ,,Crucio,"vyslal na něj kletbu Malfoy. Harry se skácel k zemi.Bolestně s sebou škubal. Vzpamatuj se! Vzchop se! ,,Máme ho.Už nám neuteče." ,,Já nemám v úmyslu utíkat," ozval se bolestně Harry.Vší silou se vyškrábal na nohy. ,,Mdloby na vás!" ,,Petrifikus totalus." ,,Pouta na vás!"vykřikoval Harry na ně. Jeden ze smrtijedů dostal čelní náraz.Kletba ho odhodila a proletěl sklem z jedné výtrin. Další ze smrtijedů padl nehybně k zemi,neschopen se hýbat. Zbyli jen tři smrtijedi čelící Harryho útokům a Malfoy narudnul vzteky. ,,Crucio!" Harry uhnul tentokrát to čekal. ,,Mdloby na tebe!" ,,Protego!" mávl hůlkou Malfoy. ,,Pouta na tebe,"vykřikl smrtijed. ,,Protego!" ,,Augumenty!" křikl Harry a z hůlky mu vytrskl silný proud vodu. Smrtijed neudržel náboj proudu a sesunul se k zemi. ,,Mdloby na tebe!" ,,Protego!" zachránil se Harry na poslední chvíli. ,,Firebek," vykřikl Malfoy za zády se Harrymu objevily plameny ve formě tornáda a mířily na něj.Harry se bleskurychle otočil. ,,Augumenty protex!" Hůlka vytvořila silný vodní štít a srazila plamenné tornádo. ,,Expeliarmus,"vykřikl Harry a ohromný smrtijed přišel o hůlku. ,,Mdloby na tebe!" vzápětí letěl k zemi. ,,Malfoyi!"křikl jeden z posledních co zbyli. ,,Je moc silnej,máme tady svoje lidi,za chvíli tady bude řád…" ,,Drž hubu! Bojuj dál! Koukej se udržet na nohách! Jinak tě tady nechám!" sjel ho Draco. ,,Na to ti kašlu!Nenechám se zabít ani zavřít! Bojuj si pěkně sám!" s tímto se smrtijed přemístil pryč. ,,Zbabělče!Pán Zla tě potrestá,"křikl za ním Malfoy. Myslím,že tentokrát je to jeden na jednoho," pronesl tiše Harry. Než stačil seslat kouzlo skupina 7 kouzelníků stála za ním s připravenými hůlkami. ,,Malfoy!" ozval se hrubý hlas. ,,Tady jsi skončil!" ,,To určitě! Ještě se potkáme…" rozloučil se Draco a přemístil se pryč. Harry ho s radostí následoval… Přemístil se do kuchyně.Mírně se zakolíbal. ,,Páni,sranda!" uchechtl se. ,,Harry?" ,,Ehm? Hermiono?" ,,Co se stalo?" Proč se směješ?" zeptala se udiveně. ,,Ale napadli mě smrtijedi,trochu jsem se pobavil." ,,Cože? A nestalo se ti něco?" zeptala se starostlivě. ,,Ne,v poho.Porazil jsem je všechny kromě Malfoy. Toho odrazil řád. Utekl jako zbabělec." ,,To se od něho dalo čekat.Poznali tě?" ,,Jo,ale jenom smrtijedi. Řád mě nepoznal. " ,,To je dobře,myslím,že za smrt Brumbála tě asi nenavidí." ,,Asi? Hermiono, oni by mě nejradši zabili." ,,Možná to někdo pochopí,"uklidňovala ho. ,,Pochybuji,jsem vyhnanec,"odporoval. ,,Myslím,že ani Ron to nepochopí,"zasmutněl. ,,Časem jo.Nechceš se posadit?Vypadáš bledě,"strachovala se Hermiona. ,,Ne,je mi fajn,"uklidňoval ji Harry. ,,Málem jsem zapomněl,tady je tvoje nová hůlka."podal ji Harry Hermioně a pokusil se odejít z místnosti. ,,Děkuji,moment,kam jdeš?" dohnala ho. ,,Projít se,nechceš jít se mnou?"zeptal se okrajově. ,,Asi bych měla,"řekla pobavě.Harry ji chytil za ruku a vyvedl ji z domu. ,,Co plánujem vůbec dál?" zeptala se po chvilce mlčení Hermiona. ,,Nevím," zapřemýšlel Harry a utrhl trs trávy.Mírně ji rozdrtil. ,,Měl by se pokusit zabít Voldemorta,když už jsem odrovnal Brumbála.Aspoň tak to celou dobu plánoval ne?" ,,Takže myslíš,že bychom někdy mohli dostat novou šanci?" ,,Myslíš na život?" udiveně se zeptal Harry. ,,Ano,"přikývla Hermiona. ,,Myslím,že ano,ale nejdřív nás čeká Voldemort.Pak hezký a šťastný život." THE END

Bolest v srdci

Wed, 25 Aug 2010 23:21:55 +0200

Opět taková deprimující oddechovka :-)

,,Bolest je naše síla,naše energie.Bez bolesti by nebylo světlo,nebyla temnota."

Tělo leží v peřinách,křišťalové oči trpí bolestí....Řasy se ztmelují.Ruka z polšťáře klesá,slzy se úst dotýkají.Mé srdce křehké pláče bolestí.Usínám,snažím se zapomenout,bdím.Můj vztek je tak silný.Má láska ještě horší.Nedokážu,nedokáži zapomenout.Tvůj úsměv,tvá zář.To jest pro co umírám.Ty chvíle s tebou..Ty okamžiky štěstí.Jsi můj svět i sen zároveň.Jsi můj život,má smrt.Jsi to ,pro co žiju napořád.Jsi síla,kterou ztratil jsem.Někdy vzpomínám,někdy zavidím.Zavidím osudu.Dokázal jsem tě v jednu chvíli ztratit,dokázal získat.Jsem tu,vždy budu,ať se stane cokoliv.

Má mysl se odpoutavá.Ruce uchopují krabičku cigaret.Oheň splál.Vyddechl jsem.Ploužil jsem se v mysli dál.Jsi tak daleko,jsi stále dál.Nikdy jsem o to nestál.Nechtěl slzy,nepřál jsem si poznat bolest.Jsem ten,kdo zapomenout měl,ten který skončit dřív to měl.Chybíš mi stále víc a víc.Říkám to pořád...Mé srdce zpívá dál.

Uhasil
oheň z cigaret,nedokázal uhasit ten v jeho
srdci. Nedopalek dopadl na zem.Jeho poslední slza ukápla.Křik v místnosti odezněl.Pláč může navždy utichl.Srdce přestalo bít.Mysl už nekladla odpor.Poslední slova dopsal a pak...přišel bůh...Řekl jen mu: Je čas odejít....

Mé statusy

Wed, 25 Aug 2010 23:20:16 +0200

Tohle mám občas na ICQ,jsou to blboviny,ale mé vymyšlené blboviny....přeju hezké čtení...

Když se tě bůh zeptá? ,,Miluješ?" Ty s úsměvem odpovíš: ,,Ano miluji." Bohovi to nestačí: ,,Koho?" ,,Miluji člověka s duši čistou,jemž patří oči křištalové,jehož objetí stojí za hřích.Ten jehož vůně je líbezná,jeho srdce bije
jistotou.Bytost jejíž slova utěší…Jeho úsměv nejkrásnější… Bůh se diví: ,,Tohle všechno ty cítíš?" ,,Ano,je toho víc…."

Ukaž mi své oči,
dokaž že máš úsměv….Ukaž co je v tobě……pak se sejdem……..Jen jeden znás..Jen ten lepší…

Ptám se skromně boha:
,,Proč?PROČ TO TAK MUSÍM BÝT?" Bůh na mne pohlédne smutnýma očima a povídá: ,,Je to tvůj osud.." ,,Nechci být pes přivázaný na vodítku." Bůh tiše odpoví: ,,Nemáš na výběr. Miluješ,tak lehce se toho nezbavíš.Smůla….."

Je tu ticho a ty mlčíš…stále mlčíš....Tma se blíží….Temnota přichází a já jen řeším co dál,mé oči se zavírají,srdce se svírá bolestí…..Slzy tečou proudem, má nenávist sílí…………

No tak pojď,zbabělče bojuj! Dal si mi život,nabízíš mi smrt,nebudu čekat,nebudu se bát.Vždyt ty nedokážeš ani řvát. Postav se čelem. Zaplať svou daň,tak ještě ráz……Pozvedni svůj meč,zamávej osudem,pochop tento text a pak jdi konečně doprdele….ano mluvím s tebou….. bože…..

Je těžké dívat se ti do očí,když vím,že všechno to jednou může skončit,je těžké nežárlit,nechránit tě,nemít tě rád,nemilovat tě.Je nemožné být stále s tebou,doufám,že to pochopíš,doufám,že mě nepřestaneš milovat.

Pozvedni zrak,vztyč hlavu svou,nedovol, aby strach v tvé krvi se dál rojil.Bojuj s tím,bojuj s temnotou..Odkryj
svou duši,začni věřit.Nauč své srdce mluvit.Je to jen na tobě,ten důležitý osud leží v rukách tvých…

Dva osudy v tvém srdci,mění srdce tvé,proudy myšlenek ztrácí významy své.Je to tak těžké……

Když ztratíš Anděla

Wed, 25 Aug 2010 22:46:12 +0200

Upozorňuju,že se tato jednorázovka netýká tématu HP.

,,Znáte to,poznáte to.Stačí jen,aby jste se nad tím zamysleli."

Kdysi jsem pohlédl na člověka a viděl v něm jen to dobré,světlo z jeho duše vyzařovalo .Měl zář nádhernou.Abych pravdu řek,byl jsem zamilován.Počítal jsem hvězdy na obloze a snažil se přijít na důvody,proč
zrovna já? Proč já se stal pokusným králíkem osudu.Říkala mi jedna osoba,ať
proberu se.Neposlouchal jsem a dál a dál miloval jsem.Tři roky jsem trpěl,tři roky díval jsem se.Věděl jsem,že nikdy nedostanu to,po čem jsem tak urputně dřel.Bylo těžké dívat se na to po čem mé srdce tak toužilo a přitom vědět,že nikdy nedostane to.Hlídal jsem to,dál střežil,opatroval a přál si,aby šťastný člověk to byl.Udělat první poslední těžké nebylo,měj jsem anděla,aspoň jsem si myslel.Jenže ďábla v něm jsem neviděl.Miloval jsem,chránil to dál,přitom jsem cítil,co bude dál.Přitom jsem viděl,že vždycky poslední pro něj budu.Vždycky mi to jedna osoba říkala,neustále dokazovala.Já neposlouchal jsem ji.Bylo pro mě těžké žít.Párkrát zradil jsem i ji.Jen kvůli svému vlastnímu srdci.Nechci nikoho poučovat,chci jen vypsat se.Chci mé myšlenky oddělit od mysli,chci jen přijít proč to? Proč já idiot byl jsem ,proč já vůbec
nechal jsem se.Já nechci nic víc,jen přijít na to,proč prostě mi to Anděl udělal!!!!

,,V pohodě?"zeptal se můj nejlepší kamaráda a sjel mě přísným pohledem.

Seděli jsme u ohně.Plameny příjemně hřáli a já ležel na dece a dopisoval poslední řádek.Konečně jsem si ulevil.Vypsal se.Otevřel svoji duši.Nemohl jsem.Byl jsem naštvaný.Takhle to dál nešlo.Jestli tohle má být nějaký život,tak s tím ať jde bůh někam dál od mne.

,,Nech to plavat,kašli na to,co se stalo,stalo se.Už je po všem.Vím,že tě to trápí,ale už máš od toho všeho pokoj,aby ti řekl pravdu zabil bych tě,kdybych se dozvěděl,že po ni ještě toužíš…"ospale konstatoval a zadíval se do monitoru.Konečně chytil internet.Oslavil to bujným potleskem.

,,Neboj,"ujistil jsem ho ,roztrhal jsem papír a hodil ho do ohně.Papír okamžitě vzplál.Po chvilce po něm nezbylo ani památky.Marně jsem ho hledal.Mé srdce si oddechlo.

,,Je konec,jsem už šťastný.Budoucnost mám před sebou.Uvidí se co mi osud připraví.."řekl jsem nahlas,aby to kamarád slyšel a tiše se zasmál své hlouposti a naivnosti.

12.Kapitola

Tue, 24 Aug 2010 21:19:23 +0200

Ráno Harry ucítil příjemnou vůni Ginnyních vlasů.Byla už vzhůru,prohlížela si ho svýma modrýma očima.

,,Dobré ráno,"pozdravil Harry.

,,Ahoj,"

,,Vyspals si se dobře?"zeptala se Harryho.

,,Krásně.Stokrát lepší než v provazech,"zavtipkoval.

,,Taky si říkám,"zasmála se a dlouze se mu podívala do očí.

Naklonila se k němu.Byli tak blízko,Harry počítal její rudé pihy.Oba dva mírně oddychovali.

Ginnyni rty se dotkly těch Harryho.Mírně se přisála a čekala na Harryho odpověd.Ten si ji přitáhl blíž a políbil ji mírně na krk.Harry ucítil mírné zašimrání v břiše.Ginny se začala poddávat Harryho dotykům čím dál intezivněji...

,,Harry?Ginny?"vyšlo někomu z úst.

Harry se oddělil od Ginny,aniž by si uvědomoval,co se v tuto chvíli stalo.

,,Hermiono?"divil se Harry.

,,Co tady děláš?"plácnul Harry a vyvolal podrážděnou reakci.

,,To bych se měla zeptat spíš já tebe,nemyslíš?"

,,J-Já spal..."

,,Spal?S-p-a-l?Pokud jsem viděla správně právě si osahával moji nejlepší kámošku!"

,,Jo asi jsem to fakt udělal,"vzdal to,co nejrychleji Harry.

,,Já ti věřila....."rozzvlykala se,rozběhla se pryč z doupěte,cestou třískala s dveřmi s obrovskou zuřivosti.Některé málem vylétly z pantů.

,,Počkej! Hermiono!" zavolal na ni Harry.

,,Harry,proč za ni utíkáš? Přece....!"

,,Je mi líto Ginny,,nevím,proč jsem udělal takovou blbost.Nechtěl jsem,promiň,kde mám hůlku?"vyskočil Harry z postele.

,,V kuchyni na stole....."

Harry vběhl do kuchyně.Cestou zpět se mu podařilo rozbít sadu hrnků na polici,když zakopl o špatně zasunutou židli.

Neohlížel se nad spáchanou škodou.Vyběhl za ní.Běžela jako smyslů zbavená,snažila se dostat za hranice,a pak se přemístit.

,,Počkej! Zastav! Stůj!"volal na ni pokaždé, když ztrácela dech nebo zpomalovala.

Ta jenom dál brečela.Harry byl rychlejší.Měl lepší fyzičku.Brzo ji dohnal.Prudce ji zastavil a chytnul do náruče.Držel ji pevným stiskem.

,,Nech mě být!"bušila do něj Hermiona.,,Pusť mě!"

,,Nikdy!Poslouchej mě!Byla to blbost.Vyslechni mě, prosím!"

,,NE!!!"zakřičela a hejno ptáků vylétlo do výšin.

,,Nemusíš mi nic vysvětlovat,já to pochopila.Něco ti řeknu,neměl jses pro mě vracet,"křičela na něj.

,,Musel!Víš proč?Víš?Podívej se na mě!Protože tě Miluju!!!!"zakřičel Harry.

,,Cože?"vzpamatovala se Hermiona.

,,Jo je to tak,Miluju tě,"oddechl si Harry.,,Udělal jsem velkou chyby,ale chci aby si věděla,že to co k tobě cítím je opravdové,nevím,jestli to samé cítíš ty ke mně,ale chci aby si to věděla."

Harry ji tiskl k sobě víc a víc.

,,Ale proč si líbal Ginny?"zeptala se podráždeně.

,,Protože jsem imbecil a idiot,"pověděl Harry nakonec.

,,Nevím,co mě to popadlo.Ale udělal jsem to,"polkl Harry.

,,Miluji tě,prosím odpusť,"zašeptal Harry.

,,Já tebe taky.Myslím,že ti odpustím,"řekla nakonec.

,,Opravdu?"ujišťoval se Harry.

,,Opravdu,"ujistila ho Hermiona a hluboce ho políbila.

,,Nechci nic říkat,ale jsme za hranicemi doupěte.Asi se nemůžeme vrátit,uvažoval Harry.

,,Tak nic neříkej,"napomenula ho.

,,Hůlku máš?"zeptala se ho nejřív.

,,Jo."

,,Ale já ne,"přidušeně pronesla.

,,To se dá zařídit.Koupím ti novou,"plánoval Harry.

,,Dobře,budu ti vděčná..Už bychom měli jít,ale kam půjdeme?"zeptala se Mína a zpomalila svůj poslední výdech z běhu.

,,Domů"

,,Co že to?"nevěřila svým vlastním uším Hermiona.

,,Nech se překvapit,"odbyl ji Harry a mávl rukou.

,,Dobře,"zaškaredila se Hermiona a natáhla k Harrymu svou pravou ruku.Jako by se ho chtěla opatrně dotknout.

Harry se zasmál.Prudce si Mínu přitáhl.Konečná fáze spočívala v tom,že mu skončila přilepená kolem pasu.

Nakonec se Harry přemístil...

Kouzelná velice nepohodlná cesta se zastavila na neznáme louce.Oba dva zahlédly starý rozpadající se dům.Byl celý v troskách a zdobily ho ohořelé trámy a sesunutá stěna.

,,Tady jsem bydlel,"ukázal ji.

,,Myslíš,že je to bezpečné?Navíc je to v troskách,co když?"nevěříčně si prohlížela dům.

,,Ochranné kouzla,ještě před bitvou jsem ten dům spravil a našel.Neboj.Bude to OK."ujistil ji Harry a pořádně se naddechl okolního vzduchu.Vánek si hrál s jeho vlasy.

,,Figero,"zamumlal Harry.

Dům se změnil.Už nebyl ohořelý ani jistým slovem mrtvý.Působil živě,s neznámým nádechem.Byla v něm smrt,zároveň plál život.Oba dva došli ke vchodu,Harry pootevřel dveře a nechal vstoupit Hermionu.Ta se jen kochala jak skvěle je dům vybaven.

,,Měli bychom se najíst,mám tam základní potraviny.Nějaké tyčinky,Konzervy,suchý chleba.Snad tam něco najdeš co ti příjde k chuti ."

,,Dobře,"přikývla Hermiona a začala se přehrabovat v kuchyňské lince.

,,Neuvěřitelné,že se dokážeš přemisťovat přes ochranné kouzla.Jak si mohl utéct Voldemortovi?A myslíš,že by jses zvládl přemístit i zpátky k Ronovi?"vyslýchala ho Hermiona a ne a ne zavřít u stolu pusu.

,,To ten prsten,"snažil se vysvětlovat Harry stručně,ukázal na pravou ruku.,,Podle mě mi to on umožňuje,a jo,myslím,že bych to k Ronovi zvládl,akorát mám tušení,že by mě zabil."

Harry Hermioně zkráceně vysvětloval události minulých dní.Snažil se to rychle odbýt,zatímco jedli špagethovou konzervu a k tomu přikusovali dietní chleba.Jakmile dokončil vyprávění podíval se jedním očkem na fotku svých rodičů,kterou našel,když uklízel dům.Do očí se mu naronila slza.Stačil ji potlačit,postavil se,poděkoval za jídlo a odešel do koupelny.Strávil tam převážně dost času.Když vycházel točité schody nahoru do ložnice s hůlkou v kapse,zcela osprchovaný a v županu,uvědomil si,že na sobě pociťuje ospalost.

Zastavil se ve dveřích v ložnici,jeho smaragdové oči se zastavili pohledem na polospící dívku oblečenou v obyčejném tričku a spodním prádle.

Harry přehlédl svůj menší zásek,položil župan na židli a přešel k oknu.Otevřel ho a zadíval se na hvězdy.

,,Necháš to okno otevřené?"ozvalo se přidušeně z polštáře.

,,Jasně,"probral se Harry ze snění,zahačil okno a lehl si vedle Hermiony.

,,Líbí se ti hvězdy?"zeptala se ho.

,,Ano.Zvláštní,že si na nic z toho nepamatuji.Žádná zpomínka na rodiče,ani záblesk nějaké situace,"pověděl nabručeně Harry.

,,Byl ti rok,byl jsi hodně malý..."

,,Já vím...Ale stejně..."

,,Netrap se tím,zbytečně tě to ničí,"rozmlouvala mu Hermiona.

,,Dobře,"vzdal to Harry a přitáhl si ji blíž.

,,Miluju tě,"

,,Já tebe taky,"

Harry ji vtiskl polibek na čelo.

,,Je mi s tebou dobře,chtěla bych,aby táhle chvíle neskončila..."

,,Máme na to celou noc,"zašeptal.

,,Nechceš tím počkat až bude po všem?"zeptala se ho.

,,Chci tě moc,ale chtěla bych počkat,až bude po všem a bude všechno za námi.Myslím,že nejsem připravená na to,že trochu ochutnám toho zakázaného šílenství,a pak tě ztratím přímo před očima,"vysvětlovala Hermiona a přitom z Harryho ani jednou nezpustila oči.

,,Myslím,že máš pravdu.Taky to ovlivňuje ta věc,co se stala s Ginny."

,,Ne počkej,tak jsem to nemyslela,"zarazila ho.

,,Já ale jo."

,,Harry,"zašeptala bezmocně Hermiona.

,,Mám chuť si tě vzít.Tady a teď.Myslím,že jsme to měli udělat už ve vězení.Strašně po tobě toužím....promiň,ale prostě nemůžu...Můj mozek to vidí jinak .Srdce touží...ale..."

,,Mě to nevadí."

11.Kapitola-Nečekané rozloučení 1.část

Wed, 30 Jun 2010 17:05:50 +0200

Takže ehm ,jak to říct,doufám,že si konečně užívate naplno prázdniny a doufám,že na sebe dáte všichni pozor,mě čeká taky dva měsíce volna a pak mě čeká ,,vojna" .Máte tady další část kapitolky,pokráčka upě moji první povídky.Přeju vám dost dobré počasí,spoustů nových známostí a nejlepší prázdniny v životě ....pa měj te se

,,Dokázali jsme to," oddechla si Hermiona a odtrhla si zpocený a přilepený pramen vlasů od čela.

,,Umíš to teda opravit?" zeptal se na švorc unavený Harry.

,,Myslím,že ano,vlastně bych zapomněla,"probrala se Hermiona a vytáhla z kapsy hůlku,namířila na prasklinu a zamumlala složité zaklínadlo,kterému Harry nerozumněl.

Díra se začala pomalinku zacelovat,po pár minutách byla bariéra opět funkční a v provozu.Snad si nikdo chvilkového výpadku nevšiml.

,,Skvěle,"zajásal Harry a opřel se o nejbližší strom.

,,Teď najdeme nějaké zásoby a zkusíme probrat Rona.Navíc si musím odpočinout,"prohlásil Harry.

,,Ale co Fénix?"zeptala se Hermiona a přešla blíže k Harrymu aby ho podepřela.

,,Je zatím v pořádku,"prohlásil Harry. ,,Vysílá signály rychleji a ve větších intervalech,"přiznal se Harry.

,,Kvůli němu mi hučí hlava,"postěžoval si.

,,Myslím,že to znamená,že si máme pospíšit,"zabručela Hermiona.

,,Hm? " napnula uši. ,,Hele slyšíš to?"

Harry se zaposlouchal do příjemného plynutí vodní hladiny.

,,Myslím,že tam někde za těmy kopci teče řeka,"řekl po minutové pauze Harry.

,,Vezmeme Rona a půjdeme,"navrhla Mína.

,,Dobře,"přikývl Harry,,,nezapomeň na batohy."

Harry si hodil na záda svůj batoh a do naručí vzal Rona.Ron nebyl nějak obzvlášť těžký,vzhledem k Harryho vypracované fyzičce,i přesto Harry nemohl prohlásit,že to je nějaké ťinťítko.

Hermiona vzala Ronův batoh a společně se mlčky vydali na cestu.

Harry pomalu našlapoval,nechtěl riskovat,že se s Ronem zřítí z nějakého kopce,nebo srázu.Hermiona ho neústale napomínala a poučoval jak správně Rona uchopit,přes jakou cestu jít a co dělat,aby se nezabili.

Nakonec kopce přešli a našli koryto řeky,kterou tak úprosně potřebovali.Harry položil Rona na kameny vedle řeky a šel pomoc Hermioně s naplnění bantasek vodou.

,,Podej mi ji,"

,,Tady,"podala Hermiona Harrymu dvoulitrovou plastovou láhev.

Harry ji na nejkratší okamžik položil do vody a hltavě vyprázdnil její ubohý obsah.

Hermiona udělala to samé,jenže ta svůj naplňovací okamžik o něco prodloužila.

,,Měli bychom najít nějakou jeskyni,nebo udělat otvor do skály,"přemýšlel Harry a zhltl další decilitr vody.

,,Udělám díru do skály,"řekla Hermiona a naplnila celou svou láhev.

,,Bombarde!"

Skála popraskala a kameny padaly jako při stoletém zemětřesení.Po chvilce když vítr rozfoukal zbytky prachu se objevila ve skále díra.Otvor dost velký na to aby se do něj vlezly všichni.Harry hodil Ronovi pití do batohu a společnými silami Rona dopravili do jeskyně.

,,Má ješte spoustu ran,"zabědovala Hermiona a otřela Ronovi krev z úst.

,,Hodně to zchytal,"přikývl těžce Harry.

,,Zkusím mu nějaké rány vyléčit,je ale v bezvědomí a z toho ho jen tak nedostanu,ještě jsem se to nenaučil."

,,Ok,jen do toho,"usmála se Hermiona.

Harryho ruce začaly vydávat příjemnou modrou zář.Rány se zacelily.Harry se snažil vyhledat i další poranění,ale pak usoudil,že je hloupost léčit slabé škrábance,natož když začal na sobě pociťovat únavu.

Hermiona odtrhla oči od Harryho a zapracovala na odhalovacím kouzlu,popřípadě kdyby se někdo nečekaný pozval sám na návštěvu.

Nakonec uzavřela průchod do jeskyně,kterou si sami vytvořili.Harry mezitím skončil se svou prací,posunul Rona ke skále a podložil mu hlavu svou bundou.

,,Hele nemáš nějakou přikrývku?Nebo tak něco?"zauvažoval zpomaleně Harry.

,,Jo mám tady," odpověděla Hermiona a podala mu rudě modrou deku.

Harry přikryl Rona a společně s Mínou rozdělali oheň.Pak se zkáceli k nejbližšímu nejpohodlnějšímu kameni a zachumlali se do deky.Hermiona se schoulila Harrymu do náruče.Ucítila jeho nepravidelné oddechovaní.

,,Harry?" zeptala se opatrně.

,,No?"

,,Jo jsem.Neboj,jenom mě ty čáry máry trochu oslabujou,ne že bych si nějak stěžoval,"zasmál se Harry.

,,Oslabuje? O tom jses nezmínil."šeptla překvapeně Hermiona.

,,Asi jsem to vynechal,"vymlouval se Harry,,,no víš...,tehdy jak tě napadli ti vlci,skončil jsem kvůli tomu na pár dní v posteli,navíc když do mě hučí fénix,je to ještě těžší,"odmlčel se Harry.

,,Taková síla se nepoužívá jen tak,prostě má vedlejší účinky,"dodal.

,,To si mi neřekl."

,,Mno všechno má svůj čas,nebylo to důležité,"pověděl Harry a políbil Hermionu na čelo.

,,To říkáš pořád.."

Facebook

Thu, 10 Jun 2010 16:06:11 +0200

Ahojte,tak mě napadlo,že pokud budete mít zájem o můj fb,ICQ a další. Pokud se budete nudit a chtít pokecat se střeleným člověkem jako jsem já, napište na e-mail n.capek@seznam.cz a já vám dám můj fb nebo ICQ, podle toho co budete chtít.

Pátek,Den 5- Smečka 1.část

Wed, 09 Jun 2010 19:30:26 +0200

Po dlouhém době se všem hlásím,měsíce uběhly,fantazie si mě našla a konec školního roku se blíží.......Moje další působení? Střední Odborná Vojenská škola v MO,takže nemám zdání jak se tahle stránka bude dál ....Ale ted k další části kapitolu,nebojte brzo se pustím i do HP ......

Bolest,šílená bolest mi projížděla celým tělem….Temnota a stíny,to všechno mě obklopovalo….

Násilím jsem otevřel oči. Prudce jsem se posadil,zrychleně jsem oddechoval.Ucítil jsem pot na břichu.Celá postel byla promočená. Zrcadlo
na skříni před mou postelí mi napovědělo,že mé oči jsou opět temné.Ubíhaly palčivé minuty a já kontroloval poslední vzdechy.

,,Husa…." Ulevil jsem si a protáhnul ztuhlé končetiny.

Podíval jsem se nezaujatě na budík,který ukazoval 3 hodiny ráno.

,,Jsem vyspaný?"zeptal jsem se do ticha.

,,Asi to znamená,že musím spát čtyři hodiny,že jo?" zeptal jsem se směšně zrcadla.

Včera jsem se málem neovládl, blesklo mi hlavou. Bylo rozhodně lepší,že jsem usnul.

Na tváři se mi objevil mírný úsměv, ihned pohasnul,když jsem si
uvědomil,že dneska je škola.Blbí úkoly.

Rozsvítil jsem co nejméně zašedlou lampičku,při tom jsem se snažil, abych náhodou neprobudil bráchu. Potichu jsem vytáhl ze skřínky učebnice a nejpomaleji
jsem se v nich začal prohrabovat. Nakonec
jsem naskládal na postel šest kupek učebnic,každá měla u sebe minimálně jeden malý A5 sešit.

Hm..Matiku umím,teda doufám. Chemie tipuju,že nebudeme psát,když jsme nenapsali už písemku půl roku.Pracovky nic. Aj je poslední hodina,to nic. Dějepis …Druhá světová,to si přečtu abych byl v obraze a úkol do češtiny……

No.to by mohl být přívlastek,to další předmět a konec .paráda…..Dobře to by dneska šlo….

Hodil jsem kraťasy do špinavého prádla,vytáhl nové,natáhl je na sebe
a hezky se protáhl.

Sesunul jsem se zpátky na část suché postele a vytáhl sešit z Dějepisu. Mírně jsem se zadíval na nadpis ,,Koncentrační tábory,"
tiše jsem zamručel,tyhle utrpení a ztráty jsem si uměl představit.

Sbalil jsem si věci do batohu.Měl
jsem chuť se začít oblíkat do školy,ale pak jsem si uvědomil,že do začátku jí zbývají necelé 4 hodiny. Po pár minutách jsem se začal nudit. To že spím tak málo ,je možná i nevýhoda v tom,že se začínám rychleji nudit.

Nevydržel jsem to,aktivně jsem se postavil a přešel k oknu,otevřel jsem ho a zadíval se ven. Díval jsem se na prázdnou ulici a pozoroval hlubokým zrakem okolí,bylo to něco úžasného.Kdykoliv jsem zaostřil viděl jsem do dálky,přes stromy,domy.Dokázal jsem rozeznat poznávací značku jakéhokoliv auta.Zachytil jsem každého ptáka,i v noci a té tmě to nebyl problém.

V jednom okamžiku jsem ucítil povědomý pach.Náhle se můj ucítil můj obranný mechanismus. Moje nervy se rozpohybovaly,tělo se začalo třást. Ustoupil jsem od okna a podíval se do zrcadla.Oči byli temně modré.Zasyčel jsem.

,,Dirku?!Co tady děláš?"ozvalo se mi z hrdla.Než jsem se stačil rozkoukat na parapetu se objevila postava. Poznal jsem ho podle pachu.Jeho oči byly temné,stejně jako moje.Naše pohledy se střetly. Za sebou jsem uslyšel tiše zakňučení,když
brácha hledal pohodlnější polohu pro svůj spánek. Byl rychlý a odhodlaný,to mi nahánělo strach.

,,Přišel jsem si promluvit,"ozval se tiše.Ani na sekundu nezaváhal,i když jsem cítil,že se sebekontrolou je zhruba na stejné úrovni jako já.Přikývl jsem.Dirk se během pár sekund ztratil z parapetu.Vylétl jako střela a prudkými skoky se dostal na střechu.Tiše jsem polknul a zkontroloval bráchu.Ani se nehnul.Spal jako dudek.Natáhl jsem na sebe modré tričko a následoval Dirka.

,,Tady budeme na stejné úrovni,"procedil skrz zuby.

,,Co se děje?"zeptal jsem se.

,,Stalo se spoustu věcí,"začal a sjel mě přísným pohledem.

Do prdele tohle se mi vůbec nelíbí..

,,Za prvé pár lidem se nelíbí,že jsem dopustil,aby se stal vlkodlakem.Za druhé si prozradil totožnost,i přes varování jedné holce." Sakra….Jak se to dozvěděl? ,,Další věc je to,že si v proměně,"pokračoval,,,jsi nebezpečnější než kdykoliv jindy.Jsi časovaná bomba,která může kdykoliv bez varování vybuchnout a napáchat velké škody."

,,Jak tohle všechno víš?" přerušil jsem ho vztekle.

,,Ty mě sleduješ?"

,,Doprd…Alexi,musíš si zatraceně uvědomit,že tohle není sranda.Myslíš si,že vlci dokázali udržet svoji neexistenci jenom tak? Po celé tisíciletí je nikdo neodhalil? Jak ? Jak to asi dokázali? Zabíjejí ty,co to ví. Ne jen to ne…. A Těm co dají šanci žít si svoje tajemství musí odnést do pekla.Musí projít dost krutým výslechem. Polovina z nich nepřežije,navíc si porušil zákony,i když je ještě neznáš,mají právo tě zabít vzhledem k tomu,že si zbytečný,nepotřebný,nebyl si ani vybrán k proměně,jsi chyba,jen moje hloupá chyba," odmlčel se Dirk.

Věděl jsem,že se to ze sebe snaží co nejrychleji dostat,bez ohledu na to,co v tuto chvíli cítí.

,,Co po mně chceš?" zeptal jsem se ho drze.

,,Chceš mě zabít? Prosím,ale Terku nechte být,nemůže za to."

,,O tu holku nám nejde,jde nám o tebe.Tu holku můžeme zabít kdekoliv,kdekoliv.Jenomže tvoje schopnosti se podle smečky rozvíjejí rychleji než předpokládali."

,,Co to znamená?"

,,Přece jenom můžeš být k něčemu.Mají o tebe zájem ve smečce."

,,Smečce?"

,,Jo.Je to skupina vlků.Patřím k ní."

,,To mi došlo.Zase takový idiot nejsem,"

,,Divil bych se."

,,Drž hubu!"

,,Taky tě mám rád."

,,O co té tvé smečce jde?" zeptal jsem se.

,,O tebe,o tvoje schopnosti,myslí si,že se vyvyjíjejí velmi rychle,Taky mají za úkol tě oddělit od civilizace,páč můžeš napáchat velké škody,"odpověděl Dirk. Mírně se uklidnil a oddechl si.

,,Vím,že někoho dokážu zabít,"odsekl jsem, ,, slibuji ,že se ale budu ovládat."

,,To ti nepomůže,"vzdychl Dirk. ,,V proměně se tvoje smysly naplno vyřadí,ovládnou tě instikty vlka,ještě nikdo nedokázal překonat proměnu ve smyslném stavu,nikomu se to zatím nepodařilo,"vysvětloval Dirk.

,,Proto máš problém se ovládat?Jsi vlkem jenom krátce že jo? Taky ti dělá problém v klidu se mnou mluvit,že jo? A ty úkoly? O co v nich jde? O zabijení?Bití?"měl jsem tolik otázek,že ani můj mozek pomalu nestíhal,v hlavě mi viřily myšlenky,zpomínky a možná i dokonce iluze.Nechápal jsem,nedokázal jsem si tuhle situaci vysvětlit,během několika dnů se změnil jakýkoliv pohled na svět v jednu
fantasy myšlenku,ale přece jenom to byla pravda,přece jsem tady.Stojím tady a snažím se
zachránit život člověku na kterém mi nejvíc záleží.

,,Ano,"přikývl Dirk. ,,Proměna mě velmi změnila a tebe změní taky."

Ucítil jsem chvíli napětí.

,,Ohledně těch úkolu…,řekl bych to stručně,ale bohužel to nejde.Hlavní moji náplní je zatím ochrana lidí pokud možno,další vlci mají na starost hledání nových členů,hlavní boje s těma co se neustále snaží
ovládnout,nebo jak chceš vyvraždit svět lidí,apod.Prostě zatím jsem se nikdy nenudil."

,,To věřím,"přikývl jsem.

,,Ale řekni mi,proč bych se na to nemohl vykašlat? Prostě žít neútralní život bez smečky a bez bojů?"zeptal jsem se.

,,Kvůli jedné maličkosti. A to je ta holka. Možná se vraždíme a bojujeme navzájem,,ale pokud se někdo z druhé strany dozví,že ta holka ví o existenci vlků,názory všech se sjednotí
a půjdu po ni.Není to tak lehké,u obou stran tohle musí platit,i když lidi nezabíjíme,mohlo by se stát,že oni začnou lovit a zabíjet nás."

,,Co s tím má společnýho vstup do smečky?"Chceš mi říct,že když vstoupím do smečky,tak……."

,,tak ji můžeš zachránit," dopověděl Dirk.

Vítr mírně zafoukal. Ucítil jsem chlad,jako by mi něco napovídalo konec tohodle příběhu.

,,Můžu?"

,,Mám za úkol tě ke smečce dopravit,a pak probrat tvoje možnosti.Nezaručuju ti ale,že smečka nedá příkaz nezabít ji,dokonce můžou pověřit k jejímu zabití pověřit tebe."

Dirk se odmlčel. Podíval jsem se na něj,na chvíli mi připadalo,že na něco zapomněl,na nějakou podstatnou věc.Určitě.Jeho oči jako by naznačovaly nejasnost v téhle věci.

Takže kdybych si to shrnul.Dirk mě musí dopravit ke smečce,to je jeho jediný úkol a já za nima musím,abych se pokusil ochránit Terku,která zrovna nemá kvůli mně šťastnej osud.Podělal jsem to,když jsem ji to řekl.Navíc jsem si nemusel hrát s ohněm a vstupovat do nějaké pošahané smečky.Ještě jsem se dozvěděl,že existují nějací fanatici,kteří nepatří k nim a chtějí povraždit lidstvo.No páni,takže mám nůž na krku a s Dirkem musím.

,,Nějak ti nevěřím Dirku,"nepočítal jsem,že moje poslední myšlenka se vyjeví tak nahlas.

Jeho reakce mě překvapila.

,,Teď mě poslouchej,"zavrčel Dirk.

Jeho paže vylétla plnou rychlostí.Chytil mě pod krkem a pevně stiskl.Cítil jsem tlak.Škrtil mě víc a víc…Oči se mi začínali mlžit.Slyšel jsem jen tyhle věty:

,,Nemáš na výběr.Je sice pravda,že si jiný než ostatní,silnější..Možná víc než si myslíme,ale TO NEZNAMENÁ ,ŽE TĚ NEMŮŽU ZABÍT! !" Rozkřikl se.

,,Když vstoupíš do smečky,dostaneš možnost přečkat proměnu a vrátit se mezi lidi.Pokusit se zachránit tu holku. A pak se uvidí dál co s tebou zamýšlejí."

,,To nezní tak špatně ," vyšlo ze mě chraplavě.Stiskl jsem jeho ruku a pokusil se ji odtáhnout od krku.Bylo to nepříjemný a nějak se mi to nedařilo.

,,Když prostě nepůjdeš se mnou,"zasmál se hystericky,,tak prostě najdu tu holku a zabiju ji.Měl jsem se sice zbavit prvně tebe,ale ona půjde první,abych si vychutnal to jak se budeš dívat,když bude umírat.A pak najdu tebe a tvůj příběh skončil."

,,Ty hajzle!Ona za nic nemůže!" vydrásal jsem z plic.,,Je nevinná!"

,,Ale to nikoho nezajímá Alexi," uchechtl se Dirk.

,,Mě jo!!"

Konečně se mi podařilo strhnout jeho ruku z mého krku.Vší silou jsem ho odhodil stranou. Dopadl na nohy a útočně se zapřel.Něco ho zastavilo…

,,Nepřišel jsem bojovat," zastavil mě.

,,I když se tri podaří mě zabít,tu holku neochráníš,protože přijdou další.Silnější než jsem já.Rozmysli se,nemáš co ztratit,vím ,že nám nevěříš ale vesměs nemáš na výběr.Když vstoupíš do smečky,zajistíš ji ochranu."

Doprdele má pravdu,ale proč mám takový divnej pocit?
Prodíralo se mi v hlavě.Měl jsem být více opatrný,Neměl jsem ji do toho zatahovat.

,,Asi nemám na výběr,"procedil jsem mezi zuby.

,,Ne nemáš,ale to už víš……………….."

Děkujem

Thu, 25 Feb 2010 21:07:48 +0100

10 000 lidiček díky všem:-) Akorát by to chtělo více komentářů,popř. smajlíků:-P .Tak se zatím mějte.

11.Kapitola- 2.Část

Wed, 10 Feb 2010 14:23:08 +0100

,,Hermiono!"zalapal.

,,Co ti to udělali?" přiběhl k Hermioně.

,,Potřebuje pomoc!"oznámil Ron otci.

,,Harryho nechte být!Až budu mít možnost,tak ho zabiju sám."

,,Dobře,"uklidnil se pan Weasley.

,,Pouta na tebe!"

Tentokrát Harry ni nenamítal a nechal se spoutat.

Uběhlo pár hodin.Harry seděl bez hůlky připoutaný vedle gauče.Hermiona ležela na pohovce v péči Rona a paní Weasleyové.Harry mlčel.Konečně se mohl trochu uklidnit a přemýšlet o tom,co před několika hodinami udělal.Ze zpomínek ho vytrhla Ginny.Přisedla k němu a dala mu sklenici vody.

Harry nic nenamítal.Ústami hlatal vodu,očima pořád upřené na Ginny.

,,Už nenosíš brýle?"zeptala se ho.

,,Ne."

,,Čočky?"

,,Ani to ne.Něco jsem si na ten zrak koupil,lektvar nebo nějaký svinstvo."

,,Zlobíš se?"zeptal se Harry opatrně a oddělil svá ústa se sklenicí.

,,Měla bych?"

,,Zabil jsem Brumbála,"pronesl s úzkostí.

Všichni v místnost onemněli,konečně začali poslouchát co říkal.

,,Proč si to udělal?"zeptala se Ginny smutně a ignorovala obecenstvo okolo.

,,Nařídil mi to."

,,To je všechno?" překvapila se Ginny.

,,Musel jsem to udělat.Voldemort mi to nařídil.Měl Hermionu.Nemohl jsem ji nechat zemřít."

V místnosti proběhlo sklíčené ticho,která později přerušuli vyčítavý Ron.

,,Takže si ho zabil,abysi ji zachránil?Neuvědomil jsis,že tě Voldemort stejně nenechá odejít?"

,,Neměl jsem v úmyslu ho zabít,"ohradil se Harry.

,,Váhal jsem,ale když mi to pak nařídil i Brumbál,tak jsem to prostě musel udělat.Měl jsem své důvody."

,,Harry,drahoušku,jaká to byly ti důvody?"promluvila paní Weasleyová.

,,Kvůli tomu,co mám na právé ruce,"otočil Harry zápěstím a na prostředníčku se mu zaleskl prsten.

,,Co má s Brumbálovou smrtí společný tenhle prsten?"

,,Prej má moc zničit velké zlo,ale Brumbál něměl syna,tím ho nemohl předat dalšímu nositeli,proto si vybral mě.Ale musel jsem ho zabít,aby mi prsten doopravdy patřil.Chápete?"

,,Nevěřím ti,"zašeptal Ron. ,,Tohle je fakt trapná výmluva."

,,Možná,"odsekl Harry.,,Máš právo mi nevěřit..ale.."

Hermiona se konečně hnula.Otevřela oči a zamumlala.

,,Kde to jsem?"

,,Tahle vypadá nebe Rone? R-RONE?" Vykřikla,když viděla zrzavé vlasy a upřímný pohled svého nejlepšího kamaráda.

,,To není možný,"zakňučela.

,,Jo jsem to já,ale ujišťuji tě,že v nebi nejseš."

Hermiona ho rozklepaný rukama objala.

,,Ještě odpočívej,jsi ještě slabá.Na noc ti dáme nějaký lektvar a pak bude všechno v pohodě,"uklidňoval ji Ron.

,,Ginny?"

,,Jo,Míno jsem to já,"přikývla sedící Ginny.

,,Rádi tě vidíme,"přidali se Weasleyovi.

,,Harry!Kde je Harry?"zpomněla si Hermiona.

,,Klid Míno,jsem tady,"ujistil ji.

,,Vrátil jse pro mě?"zazářila šťastně.

,,Jo,slíbil jsem to."

,,,Díky Harry,"obrátila na něj pohled Hermiona.

,,Proč si svázaný?"

,,Zabil Brumbála,"odpověděl Ron.

,,Nemám důvod mu věřit."

,,Ale on mě zachránil.Musel to udělat,"odpověděla Hermiona.

,,Vrátil se pro mně.Tohle si nezaslouží."

,,Zatím zůstane tak jak je.Pak vymyslíme co s ním dál,"rozhodl Ron.

,,Počkat,"tentokrát protestovala i Ginny.

,,Dobře beru to,"řekl Harry smířeně.,,Chtěl bych se už konečně prospat."

,,Cože?"

,,Má pravdu.Nejdříve mu musí vyschnout v hlavě."

,,Pche,"odvětil Ron.,,Nechte ho tady na zemi.Jestli uteče jeho mínus,když nás bude chtít zabít,tak se mu to nepovede,protože hůlku si vezmu k sobě,aby se neřeklo.Jestli zdrhneš omlátím ti cokoliv o hlavu."

,,Dobře,"souhlasil Harry.

Harry se probíral svými sny.Když ho vyvedla z míry bolest,která pulzovala jeho rukou.

Zapomněl jsem,bolí to jak čert...

Přimněl otráveně otevřít své zelené oči.Málem se zlekl,když zpozoroval člověka s dlouhými zrzavými vlasy.

,,Ginny?"zeptal se rozespale.

,,Co tady děláš?Nemáš být v posteli?"

,,Jo mám.Ale pokud vím,pořezal jses o moji fotku,takže je na mě,abych ti ráno aspoň očistila.Navíc tady ležíš spoutaný,nejedl si a nepil.K tomu se na té zemi asi těžko vyspíš."

,,Ale?"

,,Klid Harry,"Ginny odvolala kouzlem jeho spoutaní a provazy zmizeli ve tmě.Harry se spokojeně protáhnul.

,,Ukaž tu ruku,vyčistím ji."nakázla Ginny.

Harry ji svězil na její hebké ruce.V práci ji nechtěl rušit,i když nalila peroxid do bolestivého místa.

Ginny mu ruku obvázala a spokojeně si oddechla.

,,Tu máš,"podala mu ještě čaj a sendvič.

,,Díky Ginny."

Harry dojedl a vrátil hrnek Ginny.

,,Už bys měla jít,opravdu,"řekl.

,,Nechceš deku?"zeptala se Ginny.

,,Asi mi bude na nic.Musím zůstat spoutanej,ale jestli chceš,tak ji na mě můžeš položit."

,,Když zůstanu s tebou,dodržíš slib a zůstaneš pod dozorem,"vymyslela Ginny.

,,Dobře,beru.Aspoň se vyspím konečně na gauči.Ale budeš z toho mít problém,"poučil ji Harry.

,,To nevadí.Tohle mi za to stojí."odpověděla Ginny a přinesla deku.

Oba se pod ní zachumlali a lehli si na gauč.

Čtvrtek,Den 4= První problémy,Večer- 4.Část

Mon, 01 Feb 2010 16:54:45 +0100

,,Omlouvám se,"vyšlo z Táni,když jsme mířili na zastávku.

Oba dva jsme s terkou mlčeli.

,,Co tě to napadlo?"řekl jsem ji po minutě ticha.

,,Věděla si,že se ženeš do průšvihu že jo?"

,,Ano,"přikývla smutně.

,,Chtěla jse se pomstít,promin tě,odpuste."

,,Komu?"

,,Hm..Asi sobě,"řekla stručně.

,,Jenomže jsem si to rozmyslela.Díky za záchranu."

,,Odpuste prosím,"zopakovala znovu a zachumlala se mi do náruče víc.

Cítil jsem jak se chvěla.

,,Je ti zima?"

,,Trochu.Ale přiznám se,že si jako topení."

,,Díky za kompliment,"nevšímal jsem si Terčine reakce.

Na chvíli mě napadlo podívat se do Tančiných myšlenek.Ale ten pocit,že je v bezpečí se mnou, mi stačil.Navíc se mi to někdy může vymystít.

Nastoupili jsme do busu.Ani v autobusu se Táňa nehodlala vzdát svého topení.Sedla si vedle mě a opřela se o rameno.Bus vyjel od počáteční zastávky a počasí,které se zdálo ránou překrásně nádherné se nejednou proměnilo na průtrž mračen.Naše nálada byla pochmurná.Nikdo nepromluvil.

Díval jsem se na kapičky děště stékají po skle a pociťoval mírnou únavu.Déšť bubnoval.Bylo okolo půl 6 hodiny večerní,když jsme konečně dorazili na konec naši cesty.Došli jsme k Táni celí promočení.Terka zaklepala na dveře.

,,Táňo!Sakra!Jakto,že nebereš mobil?"

,,Já-promiň,"ozvalo se Táňa a celá se klepala zimou.

,,To si s tebou vyřidím,okamžitě makej domů!" pohnala ji mamka.

,,Ahoj,"

,,Díky,že jste ji přivedli zpátky domů.Nevím,co se stalo,ale díky."

,,Ona vám to poví sama,"přikývl jsem.

,,Nahledanou."

Vydal jsem se s Terkou zpátky na zástavku.

Byl jsem celej promočenej,ale cítil jsem jak moje teplota prudce se zvedá.Začala sušit promočené věci.Měj jsem mikinu,ale cítil jsem jak mi schne tričko.Sesunul jsem se na dřevěnou lavičku.

,,Co si řekl rodičům,když si tu jel?"zeptala se Terka a posadila se vedle mě .Tím se skryla před dešťěm.

,,No..Řekl jsem,že potřebuju pomoc s fyzikou a že jedu k tobě."

,,Aha.Kdy ti jede autobus?"

,,No za hodku určitě,"odpověděl jsem ironicky.

,,Myslím,že by si mohl jít ke mně ne a splnit svůj slib,stejně se ti neoplatí čekat tak dlouho."

,,Dobře,jestli chceš,můžu,"odpověděl jsem.

Dveře nám otevřela její máma.

,,Tery!"

,,Dobrý den,"

,,Áa, Alexi,co ty tady?"

,,Může u nás na chvíli zůstat?zeptala se Terka.

,,Autobus mu jede za hodinu a venku prší."

,,Jasně,"odpověděla její mamka bez váhání.

,,Pojdtě dál,"

,,Díky mami a ráda tě vidím,"zářila Terka a objala ji.

Byl jsem v jejím pokoji s ručníkem v ruce a sušil si vlasy.Vedle sebe čaj a na topení visela mikina a kalhoty.Terka se šla okoupat a já si prohlížel její pokoj.Tričko a zbytek oblečení mi uschly ještě dřív, než jsem přišel do tohodle pokoje.Teplota se snížila.Doufal jsem,že pokud bude sedět vedle mě nic nepozná.

Seděl jsem na posteli od jejího bráchy a přemítal jak vysvětlím,že mi to tričko uschlo dřív než mělo.

Bylo 6 hodin,když Terka vešla do pokoje v županu.

,,Hm.Vidím,že se o tebe mamka stará,"pronesla,když se podívala na čaj v hrnku.

,,Jo,"přikývl jsem,,,Je hodná."

Terka si sedla vedle mě na postel.

,,Kdy půjdeš domů?"zeptala se.

,,Když budeš chtít a budeš ze mně na nervy,"odpověděl jsem.

Zasmála se.

,,Takže kdybych ti řekla aby si mě otravoval třeba do devíti,byl bys tady?"

,,Určitě,"zasmál jsem se.

,,Můžeš mi něco vysvětlit?"zeptala se.

,,Podle toho co to bude,"upřesnil jsem.

,,Jak si věděl,kde je Táňa přesně a jak je možné,že když si ji nesl, vůbec jses nezadýchal?"

,,No..Myslím,že tohle je to, co ti nedokážu vysvětlit..."

,,Opravdu?Měl by jses do toho pustit."

,,A můžu se tě na něco zeptat já?"nevydržel jsem to.

,,Proč to chceš tak moc vědět?"

,,Cože-hm.."zarazila se.

,,Prostě chci vědět,proč si se tak změnil."

,,Změnil jsem se podle tebe špatně nebo dobře?"zajímalo mě.

,,Já nevím,to je těžko říct,"uhnula očima.

,,Proč uhýbáš očima,když s tebou někdo mluví a dívá se ti do očí?"

,,A proč ty mi konečně neřekneš už pravdu?"

,,Protože si neodpověděla na moji otázku,která padla před 30 sekundami,"odsekl jsem.

,,Nedokážu se někomu dívat do očí,když mluvíme o takových důležitých a zvláštních věcech."

,,Je to pro tebe nebezpečné,"odpověděl jsem na otázku,kterou mi položila už ve škole a uhnul jsem očima stejně jako ona.

,,Nebezpečné?"zopakovala tiše.

,,Ano."

,,Nechápu."

,,Bojíš se mě?"zeptal jsem se.

,,Já?NE..."

,,Ano?Tak proč se ti zrychlí srdce,když se tě dotknu.Proč jseš plachá,když se na tebe podívám? Proč se tak o mě zajimáš?A proč mi prostě nepoděkuješ,že jsem ti pomohl a nenecháš to plavat?"

,,Proč?Protože tě mám sakra ráda,záleží mi na tobě a děkuji,jestli ti jde o to,"odsekla mi.

,,Hm,"zasmál jsem se.

Chci tě prostě chránit,bude lepší,když nic nebudeš vědět,"zašeptal jsem.

,,O tom to celé je? O tom,že mě chceš chránit? A co když se dozvím sama. Podtvrdíš mi to?"

,,Musím uznat,opravdu chytré."poznamenal jsem.

,,A ty máš teorii o tom,co se mi stalo?"

,,Ano,ale to je.."

,,Neuvěřitelné?"doplnil jsem ji.

,,Ano,"přikývla.

,,Tak povídej,"pobídl jsem ji.

,,Máš rozdílnou barvu očí.Pokaždé se mění.Podle toho jak se zrovna cítíš.Jsi někdy nekontrolovatelný.Chováš se jako by si v sobě něco držel.Nějakou touhu,dokonce agresivitu či co. Tvůj vzhled je jiný.Tvoje svaly jsou větší propracovanější.Vypadáš jinak,prostě..No jsi rychlý.Na schodech jsem měla pocit,že si mi zmizel.Nepiješ,skoro nejíš.Co jsem dneska viděla jedl si jenom sladké.Táňa říkala,že si jako topení.Tvoje věci ti nějak moc rychle uschly.Úplně vaříš..."dotkla se mě.,,Ještě něco jsem vynechala?"zeptala se a pustila mě.

,,No pár podstatných věcí určitě,jinak by to mělo být všechno."

,,Co teda jsi?"

,,Jsem nebezpečný."

,,Co jsi?"

,,Víš to..."

,,Nevím."

,,Jsem zrůda,lovec zvíře.Moji přítomnosti riskuješ svůj život."

,,Jseš vlkodlak?"

,,Ano..."

,,Neuvěřitelné.."

,,Já vím."

,,Ja myslela,že.."zastavila se.

,,Co si myslela?"

,,Že tenhle svět neexistuje...."

,,Svět?"zopakoval jsem vztekle poslední slovo.

K sakru,už zase!!?

,,Tohle není hra,není to kniha,příběh..nic.Je to realita.V té realitě tě můžu zabít,bez toho abych si to uvědomil.Jsem nebezpečný Tery! Nedokážu se plně ovládat! Můžu tě zabít! K sakru!" vyštěkl jsem.

,,Uklidni se,"žádala mě tiše.

,,Zase máš temně syté oči,přestaň!!"křikla aby mě uklidnila.

,,Snažím se,"vyšlo ze mně,když jsem si všiml,že se nebezpečně klepu.Nečekal jsem,že to bude brát takhle.Neměl jsem tušení,že na to příjde první.Měla říct,ať vypadnu z jejího života.Ne,ona riskovala svůj život.Měl jsem se na ní vykašlat.Ignorovat.Možná,že by to pochopila.

Nemohl jsem se ovládnout...Bylo pozdě...Cítil jsem tesáky drásajíci se na povrch.

,,Všechno bude v pořádku,"ujistila mě.Stiskla mě..Ten tlak a vztek začaly ustupovat.Přestalo to...

,,V pořádku?"zeptala se mě po pár minutách.

Polkl jsem.

,,Jak se cítíš?"

,,Zle.Mohl jsem tě zabít..Nebála jses."

,,Díky."

,,Jestli chceš lehni si,možná ti to pomůže.Celej se ještě klepeš.Myslím,že ti pomůže.."

,,Nevím.Tery...je mi divně,asi bych usnul..."

,,Aspoň to zkus,"chytla mě za břicho a donutila mě si lehnout.

,,Sice nevím k čemu to bude,ale když myslíš.."

,,Uklidníš se,přinesu ti čokoládu."

,,Počkej"zarazil jsem ji.,,Není třeba..."

,,Neboj nikam neodejdu.Je ve skřínce,budeš mě mít na očích,"ujišťovala mě.

Seběhla pár kroků a ji pozoroval nevědomým pohledem.Otevřela menší skříňku a prohledávala její obsah.

,,Asi to je v šuplíku,nebo jsem jí snědla."postěžovala si a probírala se dál.

,,Mám ji,"zaradovala se.

Rozbalila Deli a podala mi ji.Kousl jsem a ucítil líbeznou mléčnou-čokoládovou vůni.

Neuvěřitelný...Aspoň něco je dobrý...Tohle jedině dokážu sníst.

,,Opravdu se mě nebojíš?"zeptal jsem se po chvilce,když jsem dojedl poslední sousto.Ležel jsem a mírně oddechoval.

,,Ne.Měla bych?"

,,Můžu ti ublížit...můžu tě zabít a ty se mě nebojíš?"

,,Ne,blázinku...já tvoji přítomnost risknu,mám tě ráda..Všimla jsem si jak reaguješ na mou přítomnost...Potřebuješ mě,vyžaduješ moji přítomnost..Navíc já tě potřebuju taky.."

,,Nechápu tě."zasmál jsem se.

,,Vy kluci jste tak nechápaví,"zasmála se.

,,Mám tě ráda a ty zabíraš v mém srdci velkou část místa,stejně jako Táňa a Very a ostatní.Jsi ten kdo mi dost pomáhá ho zcelit a zaplnit.

,,To si řekla hezky."

,,Já vím,poznala jsem to podle tvého tupého a unaveného výrazu."

Mezi oběma propukl hlasitý smích.

Oči se mi pomalu zavíraly.

,,Když mi tady usneš,já tě domů nedotáhnu."

,,Doběhnu domů,neboj.Jak myslíš,že jsem tady přišel?"pravil jsem utahaně.

,,Potřebuji jenom hodinku....promiň."

,,Můžu tě obejmout na dobrou noc?"zeptala se.

,,Jasně,"řekl jsem naposledy.

Už jsem si nevšímal,že se mi zachumlala do náručí,přehodila přes nás deku a tiše se zasmála.

Byl jsem si jistý,že mi stačí jenom hodinka.Šedesát minut spánku a já se uklidním.Pak se proberu a dojdu domů po svých.Pak už to co drží moje myšlenky a vztek na uzdě na nějakou dobu opustím.Opustím to,co tak děsně potřebuji,to co mám tak děsně rád.....

Cítil jsem velkou změnu teploty.Terka zřejmě taky usnula.Našel jsem ji v náručí.Nechápal jsem jak takové teplo může vydržet.Asi jsem ji mě varovat,že deka v moji přitomnosti není dobrej nápad.

Pohladil jsem ji po vlasech.Hrál jsem si s jejími světlými pramínky.Byla tak bezbranná.Podíval jsem se na hodinky a zjistil,že je něco málo po osmé.

Konečně otevřela své zelené oči.

,,Je tu nějaké teplo?"zeptala se rozespale.

,,Brácha ti asi nepoděkuje,"zasmál jsem se.

,,Kdo ví,"řekla,,Nemůže si stěžovat."

,,Bude tu tu mít pěkně vyhřáté,"zasmála se.

,,Vyhřáte?Spíš se bude cítit jako v sauně,"odpověděl jsem.

,,Říkala jsem si,proč jste tak potichu,"ozvalo se ode dveřích.

,,Mami?Ehm..není to tak jak to vypadá,"vykoktala se Terka.

,,Opravdu?Hm...Nejsi na to moc malá?ještě to nebylo pátnáct."

,,Přísahám,že jsem se ji ani nedotkl,"vykoktal jsem.

,,No,Terka je oblečená v pyžamu a ty máš na sobě tričko,takže dělat předčasný závěry není dobrý nápad,"zasmála se.

,,Navíc ti věřím,Alexi.Vím,že si zodpovědný kluk."

,,Ehm.děkuji."

,,Přestalo pršet,ale jak vidím asi si zaspal bus.Další ti jede o půl desáte,takže asi se odtud jen tak nedostaneš."

,,Asi jo,"přikývl jsem.

,,Dáš si něco k jídlu?"

,,Není třeba.Díky,"byl jsem rád, že změnila téma.

,,Takže zatím,"rozloučila se.

Oblékl jsem si kalhoty a sedl si zpátky na postel.

,,Jestli budeš mít kvůli mě problémy..."

,,Myslím,že ne..Mati je v pohodě.."

,,Doufám..Měl bych už jít.."

,,Jasně a to chceš vysvětlit mamce jak?Že dojdeš domů pešky?"

,,No třeba.Dneska jsem ti přidělal více problému a starosti než jsem měl.

,,Fakt?"usmála se.

,,Ale zachránil si Táňu,tím si to všechno spravil.Navíc si mi neřekl všechno,"připomněla mi.

,,A co chceš vědět?Jestli tě sním dneska nebo zítra?"

,,To taky,"přikývla.

Napůl jsem se zasmál.

,,Ale jak se ti to vůbec stalo?"

,,No..,"chvíli jsem váhal,nakonec jsem ji vypověděl všechno kromě jednoho detailu.To že dokážu číst myšlenky.Byl jsem rád,že se s tím můžu někomu svěřit.Nějakej pocit mi našeptával obtížnou věc.Bude první kdo bude ohrožen.Je první, kdo to ví.

Vydal jsem se domů.Neuměl jsem nic na další den,ale starost byla zapomenuta.Zažil jsem zatím nejzajmavější den v mým životě a to mi stačí. V jedenáct hodin jsem zalehával do postele,usnul jsem rychle.

Čtvrtek,Den 4= První problémy,Večer-3.Část

Sun, 31 Jan 2010 14:01:44 +0100

,,Kam jdeš?"

,,Jedu do Karviné,"

,,Proč?"

,,Pozval mě,"

,,Měla by si být ve škole."

,,Škola za chvíli končí,takže jsem řekla mamce,že jdu za Terkou.A jseš jako ona.Nedáš si pokoj,pozval mě k sobě domů sakra...."

,,A proč?"

,,Jen tak pokecat..."

,,Jasně.Ten kluk je hajzl."

,,Není,neznáš ho.Nic mi neudělá.Jsou to jenom pomluvy."

,,Je to pravda."

,,Není!!Není nebezpečný!"

Zpomínky skončily.Nebylo to tak lehké, jak jsem si myslel..

,,Vím,že si ji dělala krytí.Varovala si ji,nejseš tak špatná."

zkoušel jsem to jinak..Sakra v tom nejlepší se to seklo..

,,Poslouchej mě,tohle není sranda,ona fakt může být v pořádnem průšvihu.Může se jí něco stát..možná neposlechne tebe,ale ještě není pozdě.Kde je?" přemlouval jsem ji nejzdvořilejším tónem,jakým jsem dokázal.Nebylo to snadné vzhledem k tomu,že jsem byl myšlenkami vyčerpán.

,,Hm.Co?" vykoktala.

Tenhle výstup dorazil i Terku.

,,Prosím....."

Podívala se na mě divnýma očima,výrazem,který jsem na ni ještě neviděl.

,,Je v Karviné.Ten kluk jí pozval k sobě domů,bydlí u vaši školy.Ten velký barák..prostřední vchod..Víc nevím..Víc mi neřekla.Bylo těžké to z ní dostat."

,,Díky...."oddechl jsem si.

,,Počkejte!Přísahala,že žádnou blbost neudělá."

,,Nebude mít na výběr."

Cesta autobusem byla nejtižší za můj život.

,,Zvádl si to skvěle,"přerušila ticho.

,,Díky,"

,,Co když příjdeme pozdě?"

,,Nepříjdeme."

,,Nemůžeš to vědět."

,,Můžu,přísahal jsem.Nedovolím to..."

Její oči našli můj pohled.

,,Víš co mi připadá zvláštní?"změnil jsem téma.

,,No?"

,,Že nikdo neví,kde ten kluk bydlí,"

,,Hodně se stěhuje.Nemysli si,že jsem nad tím neuvažovala...Přemýšlela jsem nad tím....Začala jsem se ptát lidí,řekli mi spoustu adres...Jenomže je tu jeden problém..Ten kluk se stěhuje z jednoho pajzlu na druhej.Divím se,že ty byty nekrade."

,,Ale NO to věděla přesně."

,,Nevím,proč Táňa šla za Very,"přiznala se. ,,Nevím co tím sledovala,ale to nám trochu nahrálo do karet,nemyslíš?"

,,Jo,"přikývl jsem.

Rád bych věděl,co si teď myslíš Terýsku proběhlo mi v hlavě.

Tohle nemůžu udělat!.... zastavil jsem se.

,,Děje se něco?"zeptala se.

,,Ne proč by mělo?"

,,Jen tak."

Vystoupili jsme z autobusu a přeběhly poloprázdnou vozovku.Tánin pach se zdál silnější než kdykoliv předtím a já ji začal vnímat spíš jako kořist,než jako záchranu a to se mi nelíbilo.

Beželi jsme kolem mého baráku,i když jsem se bál,aby mě nezahlídli rodiče.Nebyl čas přemýšlet nad oklikou.Byla to nejkratší cesta.

Konečně jsme k tomu baráku,který nám popisovala very doběhli.Nebylo těžké ho najít.

Byl hned první,který mě napadl a taky podle koncentraci pachu jsem ho poznal hned.

Prostřední vchod blesklo mi hlavou.

Zatahal jsem za kliku.

Zamčeno.

,,Sakra,jak nečekané,"ozvalo se za mnou.

,,Máme víc štěstí než rozumu,"zasmál jsem se,když postarší pán šel venčit štěně pudlíka.

,,Děkujeme,"vysoukal jsem ze sebe.Ten děda měl fakt nepřijemnou vůni.

Terka se držela těsně za mnou.

,,Moment,kam jdete?"zařval dědek.

,,Zachránit jedno neposlušné děvčátko,"vyšlo ze mě ironicky.

,,Jaké patro?řekla Terka udýchaně.

,,Paté,"zasyčel jsem.

,,Jak to víš?"zeptala mezi výdechy.

,,Tipuji,"řekl jsem a rozběhl se rychleji.

Zabrzdil jsem u hnědočervených dveřích.Ucítil jsem další pach.Pach,který opět nebyl příjemný.

Měl hustou koncentraci něčeho,co se mi nelíbilo.Něčeho co mě přivádělo k větší agresivitě.

,,Víš jistě,že jsme správně?"ozvala se Terka,která právě doběhla do posledního schodu.

,,NECH MĚ! DOST!" ozval se vykřík po kterém mě přejel mráz po zádech.

Na nic dalšího jsem nečekal.Už jsem to nebyl já,ale můj instinkt.Vyrazil jsem vztekle dveře a vběhl dovnitř...

Pach alkoholu nebyl dvakrát příjemný,ale přes problémy se zorientovat jsem toho týpka rychle našel.Táňa se bránila polonahá,tím že ho co chvíli na něj dosáhla fackovala.Jenomže ten idiot byl silnější.

,,Nech ji být!!"zasyčel jsem znova.Tentokrát jsem to byl aspoň částečně já.

,,Co ty tu?"probral se.

,,Tery?"ozvalo se a Táńa ho opět bolestivě šlehla přes hlavou.

Ta facka sedla..

,,VYPADNI!NEMÁŠ TU CO DĚLAT!" křikl na mě ten kluk.

,,Pusť ji!"

,,Ne!Říkám VYPADNI!"

Ten idiot po ve spodkách na mě vystartoval.Byl docela vysokej,černé vlasy nad ramena a hnědé opuchlé oči.Jeho pohyby byli ale jiné než jsem předpokládal.Čekal jsem mohutnou sílu.Místo toho po mě vystartoval týpek,kterej měl pár moušek na víc.

Nezmohl se na nic. V jeho stavu jsem měl větší výhodu.Sanžil se mě chytit pod krkem,ale já ho v tom okamžiku praštil.Dopadl na zem. Vykašlal krapec krve.

Viděl jsem jak se mu zvedá žaludek.Popadl jsem ho za ramena a dovlekl do koupelny.

Terka se rozběhla za Táńou.

,,Jsi v pořádku?"zaslechl jsem z koupelny.

,,Ano..Díky vám."

,,Mě děkovat nemusíš,zachránil tě Alex,"zašeptala.

,,Vypadni!Co si to dovoluješ?" uslyšel jsem pár centimetrů od sebe.Bouchl mě tužidlem na vlasy.Ale dost silně.

,,Idiote!To si nechej na další rande!"křikl jsem po něm a nacpal ho do vany.Spíš to byl takovej sprchovací kout zkombinovaný s vanou.Čehož jsem využil.

Pustil jsem studenou vodu a opět ho praštil.Dopadl na dno vany a nehybně tam ležel.Otočil jsem kohoutek a dal ho na maximu.Voda mu dodala šílenou sprchu.Zavřel jsem kout.Všude byla voda.

,,Ty iditote!Vypni to slyšíš?Pusť mě!To studí!"řval po mě bez smyslu.Po několika úmorných vteřinách se mu podařilo kohoutek otočit zpátky.To už měl ale jiný starosti.Obsah jeho žaludku se hrnul ven.

Odešel jsem z koupelny.Vyhrnul jsem koberec,tím jsem zabloukoval dveře koupelny.U nás doma se to stávala furt.Chtělo to větší logiku,aby jsme koberec zpátky narovnali.Plno křiku a nadávek,že ho ničíme,ale myslím si,že to vždycky stálo za to.

Vydal jsem se do pokoje a podíval se na holky.

,,Dámy jsem rád,že tohle setkání dopadlo podle vaších představ.Ale až se dostane z kouplky.Měli bychom dávno být za horami,"přerušil jsem jejich radostně obejmutí.

,,Terýsku,obleč ji prosím,"zablekotal jsem,když jsem si všiml,že se klepe zimou.

Terka ji pomohla do dalších kusů oblečení,u kterých se ji nevýslovně klepaly ruce.Byla v šoku.Myslím,že ve velkém.

,,Jak je ti?"zeptal jsem se.

,,Dobře."

,,Nepovídej..Pila si?"

,,Ne teda trochu.Snažila jsem se udržet sřízlivá,ale nějak to nešlo.Furt mě kontroloval.Pár skleniček vína jsem si dala,určitě.Tu vodku jsem asi taky sjela.

,,Půjdeme?"zeptal jsem se vztekle,když jsem zakopl o střepy flašky.

,,Jo můžem,"řekla Terka a pomohla Táni na nohy.Obě dvě se ale zapotácely.Terka neunesla Táninou váhu.

,,Opatrně,"zachytil jsem je.

,,Já to asi nezvládnu.Nevím co se mnou je..."

,,Klid,vezmu tě.Jseš v šoku.A myslím ve velkém."

,,Zvládnu to,"ujišťoval jsem Tečin pochybovačný pohled.

Vzal jsem Taňu do náručí.

,,Vždyť mě neuneseš!"zhrozila se Táňa.

,,Když se neuvoníš tak ne!Jseš křečovita...Trochu mi věř!Jinak se vybuláme oba.."zasmál jsem se.Cítil jsem se divně.Byla strašně křečovitá.

Povolila a nechala se nést...